Anthropologist prof. Emanuel Vlček (* 1. 3.1925 - +24.10.2006) in Prague examined the skeletal remains of St. Wenceslas.

After a thorough investigation, he judges the age of St. Wenceslas at the time of death over 40 years. So he had to be born in the years 895-897. If his father were Vratislav_I (*888 - +921), he would be 7-9 years old at the time of Václav's birth and his mother Drahomir of Stodor (*890- +cc 940) 5-7 years old !!!

Therefore, Sytihnev I (* 875 - +915) comes into consideration. He ruled from 895 to 915. Spytihněv's wife was probably a woman buried a few years after his death in his tomb in Prague Castle under the floor of the Church of the Virgin Mary, and whose earrings date back to the first decades of the 10th century. So she died before 920. She was born in about 880.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Vl%C4%8Dek https://cs.wikipedia.org/wiki/Spytihn%C4%9Bv_I. https://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav_I.

===========================================================

Professor Vlček’s study, as summarized in Wikipedia, indicates that both Vratislaus and his son Wenceslaus appear to have been older at their time of death than traditionally believed.

From Wikipedia:

Dalším jeho poznatkem, dosud historiky odmítaným, je stáří knížete Vratislava I. (údajně o 13 let mladší syn svaté Ludmily než byl jeho vlastní bratr Spytihněv I., jenž zemřel roku 921, údajně ve věku 33 let) a jeho syna svatého Václava (zavražděn 929 nebo 935) v době jejich úmrtí. Podle svého výzkumu jejich kosterních pozůstatků považoval oba za starší o 13 až 15 let,[2] než se tradovalo.

Rough translation:

Another of his findings, hitherto rejected by historians, is the age at the time of death for Duke Vratislaus I (who was the son of St. Ludmila; who was allegedly 13 years younger than his brother Spytihněv I; and who died in 921, allegedly at the age of 33) and for his son St. Wenceslas (murdered 929 or 935). According to his research, their skeletal remains are considered both to be 13 to 15 years older [2] than was traditionally believed.

Reference

2. VLČEK, Emanuel. Dožitý věk knížete Vratislava a Václava. Archeologické rozhledy. 1989, roč. 41, čís. 5, s. 582.

=========================================================================================================================================================

The skeletal remains at Prague Castle and anthropological research revealed that when St. Wenceslas died he was a man over the age of 40.
So he could not be the son of Vratislav and Drahomira of Luticz - Stodor. (Havelland teritory near Berlin) St. Wenceslas had the wife Adelheid ca. 915 born - daughter of King Henry the Fowler Saxony

Saint Wenceslas I, Duke of Bohemia (1)

M, #150026, d. 929

Last Edited=10 Jul 2005

    Saint Wenceslas I, Duke of Bohemia was the son of Vratislav I, Duke of Bohemia. (1) 

He died in 929. (1) He was also reported to have died in 935. (2)

    Saint Wenceslas I, Duke of Bohemia was a member of the House of Premysl. (1) He succeeded to the title of Duke of Bohemia in 921. (1)

Forrás / Source:

http://www.thepeerage.com/p15003.htm#i150026

Wenceslaus I, Duke of Bohemia

From Wikipedia, the free encyclopedia

Wenceslaus or Wenceslas (Czech: Václav, Help:IPA [%CB%88va:tslaf] (help·info), former Věnceslav [Vientseslaf]) (c. 907 – September 28, 935) was duke (kníže) of Bohemia from 921 until his death. Wenceslas is best known in the English-speaking world as the subject of the Christmas carol "Good King Wenceslas".

He was the son of Vratislav I, Duke of Bohemia from the Přemyslid dynasty. His father was raised in a Christian milieu through his father, Bořivoj, who was converted by Saint Cyril and Saint Methodius, the "apostles to the Slavs". His mother Drahomíra was the daughter of a pagan tribal chief of Havolans and was baptized at the time of her marriage. Wenceslaus himself is venerated as Saint Wenceslaus and is the main patron saint of the Czech state.

Childhood

In 921, when Wenceslaus was thirteen, his father died and he was brought up by his grandmother, Saint Ludmila, who raised him as a Christian. A dispute between the fervently Christian regent and her daughter-in-law drove Ludmila to seek sanctuary at Tetín Castle near Beroun. Drahomíra, who was trying to garner support from the nobility, was furious about losing influence on her son and arranged to have Ludmila strangled at Tetín on September 15, 921.

According to some legends, having regained control of her son, Drahomíra set out to convert him to the old pagan religion. According to other legends she was herself a Christian. Very little is known about her rule.

Career

In 924 or 925 Wenceslaus assumed government for himself and had Drahomíra exiled. After gaining the throne at the age of eighteen, he defeated rebellious duke of Kouřim named Radslav. He also founded a rotunda consecrated to St Vitus at Prague Castle in Prague, present day St Vitus Cathedral.

Early in 929 the joint forces of Arnulf of Bavaria and Henry I the Fowler reached Prague in a sudden attack, which forced Wenceslaus to pledge allegiance to the latter.[clarify] This was materialized in resuming the payment of a traditional tribute which was first imposed already in 806. One of the possible reasons for the attack was the formation of the anti-Saxon alliance between Bohemia, Polabian Slavs and Magyars.

[edit]Death

In September of 935 (in older sources 929), a group of nobles allied with Wenceslaus's younger brother, Boleslaus (Boleslav I of Bohemia), in a plot to kill the prince. After inviting his brother to the feast of Saints Cosmas and Damian in Stará Boleslav, three of Boleslaus' companions, Tira, Čsta and Hněvsa murdered him on his way to church. Boleslaus thus succeeded him as the Duke/Prince (kníže) of Bohemia.

According to Cosmas's chronicle, one of Boleslav's sons was born on the day of Wenceslaus's death, and because of the ominous circumstance of his birth the infant was named Strachkvas, which means "a dreadful feast".

There are discrepancies in the records regarding the date of Wenceslaus's death. It has been argued that Wenceslaus's remains were transferred to St Vitus's Church in 932, ruling out the later date; however, the year 935 is now favoured by historians as the date of his murder (note: a St. Joseph Catholic Missal, c.1962, gives the date of death in 938).

There is a tradition which states that Saint Wenceslaus's loyal servant, Podevin, avenged his death by killing one of the chief conspirators. Podevin was executed by Boleslav.

[edit]Canonization and other memorials

After his death, Wenceslaus was canonised as a saint due to his martyr's death, as well as several purported miracles that occurred after his death. Wenceslaus is the patron saint of the Czech people and the Czech Republic. His feast day is September 28. Since the year 2000, this day is a public holiday in the Czech Republic, celebrated as Czech Statehood Day. In his honour, a statue of Wenceslaus clad in armour on horseback stands in Prague's Václavské náměstí (Wenceslaus Square). The sculptor was Josef Václav Myslbek. A memorable parody of this statue, created by David Černý, hangs in a Lucerna Palace gallery near the square. He is also the patron saint of one of Chicago's most architecturally significant churches, St. Wenceslaus.

Wenceslaus in fiction

There are many legends about King Wenceslaus. An old legend says that a huge army of knights sleep inside Blaník, a mountain in the Czech Republic. The knights will wake and under the command of St. Wenceslaus will help the Motherland when it is in ultimate danger. (See also King in the mountain legends)

There is a similar legend in Prague, which says that when the Motherland is in danger or in its darkest times and close to ruin, the equestrian statue of King Wenceslaus in Wenceclaus Square will come to life, raise the army sleeping in Blaník, and upon crossing the Charles Bridge his horse will stumble and trip over a stone that will reveal the legendary sword of Bruncvík. With this sword, King Wenceslaus will slay all the enemies of the Czechs, bringing peace and prosperity to the land.

He is the subject of the popular Boxing Day and Christmas Carol "Good King Wenceslas".

There is a 1994 television film entitled Good King Wenceslaus which is a highly fictional account of his early life. The film stars Jonathan Brandis in the title role, supported by Leo McKern, Stefanie Powers, and Joan Fontaine as Ludmila.

Wenceslaus is a major character in Ogden Nash's comic epic poem "The Christmas that Almost Wasn't," in which a boy awakens Wenceslaus and his knights to save a kingdom from usurpers who have outlawed Christmas.

References

St. Wenceslaus at the Catholic Encyclopedia

St. Wenceslaus at the Patron Saints Index

St. Wenceslaus at Catholic Online

Saint Wenceslaus or Saint Wenceslas (Czech: Václav) Help:IPA [%CB%88va:tslaf] (help·info), (c. 907 – September 28, 935) was duke (kníže) of Bohemia from 921 until his death. Wenceslas is best known in the English-speaking world as the subject of the Christmas carol "Good King Wenceslas."

He was the son of Vratislav I, Duke of Bohemia from the Přemyslid dynasty. His father was raised in a Christian milieu through his father, Bořivoj, who was converted by Saint Cyril and Saint Methodius, the "apostles to the Slavs". His mother Drahomíra was the daughter of a pagan tribal chief of Havolans and was baptized at the time of her marriage. Wenceslaus himself is venerated as Saint Wenceslaus and is the main patron saint of the Czech state.

Contents [hide]

1 Childhood

2 Reign

3 Death

4 Canonization and other memorials

5 Wenceslaus in legend

6 References

6.1 Footnotes

[edit] Childhood

In 921, when Wenceslaus was thirteen, his father died and he was brought up by his grandmother, Saint Ludmila, who raised him as a Christian. A dispute between the fervently Christian regent and her daughter-in-law drove Ludmila to seek sanctuary at Tetín castle near Beroun. Drahomíra, who was trying to garner support from the nobility, was furious about losing influence on her son and arranged to have Ludmila strangled at Tetín on September 15, 921.

According to some legends, having regained control of her son, Drahomíra set out to convert him to the old pagan religion. According to other legends she was herself a Christian. Very little is known about her rule.

[edit] Reign

In 924 or 925 Wenceslaus assumed government for himself and had Drahomíra exiled. After gaining the throne at the age of eighteen, he defeated a rebellious duke of Kouřim named Radslav. He also founded a rotunda consecrated to St Vitus at Prague Castle in Prague, which exists as present-day St Vitus Cathedral.

Early in 929 the joint forces of Arnulf of Bavaria and Henry I the Fowler reached Prague in a sudden attack, which forced Wenceslaus to pledge allegiance to the latter.[clarify] This resulted in resuming the payment of a traditional tribute which was first imposed in 806. One of the possible reasons for the attack was the formation of the anti-Saxon alliance between Bohemia, Polabian Slavs and Magyars.

] Death

In September of 935 (in older sources 929) a group of nobles allied with Wenceslaus's younger brother, Boleslaus (Boleslav I of Bohemia), in a plot to kill the prince. After inviting his brother to the feast of Saints Cosmas and Damian in Stará Boleslav, three of Boleslaus' companions--Tira, Čsta and Hněvsa--murdered him on his way to church. Boleslaus thus succeeded him as the Duke/Prince (kníže) of Bohemia.

According to Cosmas's Chronicle, one of Boleslav's sons was born on the day of Wenceslaus's death, and because of the ominous circumstance of his birth the infant was named Strachkvas, which means "a dreadful feast".

A statue of Saint Wenceslaus and other patrons of The Czech Republic (St Adalbert/Vojtěch of Prague, St Ludmila, St Prokop and St Agnes "Czech") is located at Wenceslaus square in Prague.

There are discrepancies in the records regarding the date of St Wenceslaus's death. It has been argued that Wenceslaus's remains were transferred to St Vitus's Church in 932, ruling out the later date; however, the year 935 is now favored by historians as the date of his murder.[1]

There is a tradition which states that Saint Wenceslaus's loyal servant, Podevin, avenged his death by killing one of the chief conspirators. Podevin was executed by Boleslav.

Canonization and other memorials

After his death, Wenceslaus was canonized as a saint due to his martyr's death, as well as several purported miracles that occurred after his death. Wenceslaus is the patron saint of the Czech people and the Czech Republic. His feast day is September 28.

Since 2000, this day is a public holiday in the Czech Republic, celebrated as Czech Statehood Day.

In his honor, a statue of Wenceslaus clad in armour on horseback stands in Prague's "Václavské Náměstí" (Wenceslaus Square). The sculptor was Josef Václav Myslbek. A memorable parody of this statue, created by David Černý, hangs in a Lucerna Palace gallery near the square.

He is also the patron saint of one of Chicago's most architecturally significant churches, St. Wenceslaus.

Wenceslaus in legend

There are many legends about King Wenceslaus. An old one claims a huge army of knights sleep inside Blaník, a mountain in the Czech Republic. The knights will wake and under the command of St. Wenceslaus will help the Motherland when it is in ultimate danger (see also King in the mountain legends).

There is a similar legend in Prague which says that when the Motherland is in danger or in its darkest times and close to ruin, the equestrian statue of King Wenceslaus in Wenceclaus Square will come to life, raise the army sleeping in Blaník, and upon crossing the Charles Bridge his horse will stumble and trip over a stone, revealing the legendary sword of Bruncvík. With this sword, King Wenceslaus will slay all the enemies of the Czechs, bringing peace and prosperity to the land.

He is the subject of the popular Boxing Day and Christmas Carol "Good King Wenceslas."

There is a 1994 television film entitled Good King Wenceslaus which is a highly fictional account of his early life. The film stars Jonathan Brandis in the title role, supported by Leo McKern, Stefanie Powers, and Joan Fontaine as Ludmila.[2]

Wenceslaus is a major character in Ogden Nash's comic epic poem "The Christmas that Almost Wasn't," in which a boy awakens Wenceslaus and his knights to save a kingdom from usurpers who have outlawed Christmas.[3]

References

Według Wikipedii. : " Wacław I Święty, również Święty Wacław (ur. ok. 907, zm. 28 września 929 lub 935[1]) – czeski książę z dynastii Przemyślidów, męczennik i święty Kościoła Katolickiego.

Spis treści

   1 Biografia

   2 Ikonografia

   3 Patronat

   4 Kanonizacja

   5 Dzień obchodów

   6 W kulturze

   7 Zobacz też

   8 Przypisy

Biografia

Był synem księcia Wratysława I i pogańskiej księżniczki Drahomiry. Gdy Wacław miał trzynaście lat, Wratysław I zmarł, a jego wychowaniem w duchu chrześcijańskim zajęła się babka, późniejsza święta Ludmiła, a nie matka, która wychowywała jego młodszego brata Bolesława. Około roku 925 Wacław rozpoczął rządy w kraju, wygnał z niego Drahomirę i Bolesława, i rozpoczął proces ugruntowania chrystianizacji Czech – wtedy właśnie wzniesiono przedromańską rotundę, której pozostałości znajdują się obecnie pod katedrą św. Wita na Hradczanach w Pradze.

Wzrost znaczenia chrześcijaństwa i polityka Wacława skutkowała zależnością Czech wobec Cesarstwa Niemieckiego, a to było sprzeczne z interesami części czeskiej elity, która popierała młodszego brata Wacława, Bolesława.

Bolesław zaprosił Wacława na uroczystości świętych Kosmy i Damiana do Starego Bolesławca. Tam wywiązała się kłótnia pomiędzy braćmi, Bolesław uderzył mieczem, Wacław uciekł do kościoła, ale zanim tam dobiegł zabiło go trzech rycerzy Bolesława Tira, Česta i Hněvsa. Wkrótce potem Wacław został uznany świętym jako męczennik[2].

O Wacławie mówią utwory hagiograficzne m.in. Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu (Kniha o rodu a utrpení svatého Václava). Według autora tej legendy został Wacław zmuszony obcować z kobietą i spłodził z nią syna o imieniu Zbrasłav. Żona Wacława była niewierna z jego własnym sługą. Wacław ponoć ich przyłapał na gorącym uczynku. Nie kazał ich jednak stracić, lecz wybaczył i szlachetnie sam udzielił im ślubu[3]. Ikonografia

W ikonografii Wacław I Święty często przedstawiany jest w zbroi, w stroju królewskim. Jego atrybutami są: sztylet - narzędzie jego śmierci, anioł podający mu włócznię, trumna niesiona przez anioły. Patronat

Święty Wacław został ustanowiony w 1436 jednym z czterech głównych patronów Królestwa Polskiego przez biskupa krakowskiego kard. Zbigniewa Oleśnickiego[4].

Współcześnie jest patronem Czech i Pragi. W Polsce wiele starych kościołów ma za patrona tego świętego, m.in. krakowska Katedra Wawelska (śś. Stanisława i Wacława), kościół św. Wacława w Radomiu czy też warszawska parafia św. Wacława na Pradze-Południe. Kanonizacja

Papież rozszerzył kult Wacława I przez „kanonizację równoważną”[5]. Dzień obchodów

Wspomnienie liturgiczne obchodzone jest w Kościele katolickim w dies natalis[6]. W kulturze

Książę Wacław jest bohaterem angielskiej kolędy Good King Wenceslas, zaczynającej się od słów Good King Wenceslas looked out, on the Feast of Stephen, według legend śpi on ze swoimi rycerzami na górze Blaník, żartobliwe przedstawienie świętego zaproponował David Černý w postaci rzeźby Koń. Zobacz też Portal Święci Portal: Święci

   wstawiennictwo świętych

Przypisy

   W literaturze i tradycji pojawiają się daty 929 oraz 935.

   Święty Wacław, męczennik. Internetowa Liturgia Godzin. [dost%C4%99p 2012-10-07].

   Zbigniew Mikołejko: Żywoty świętych poprawione. WAB, 2001. ISBN 83-88221-44-2.

   Ks. Arkadiusz Nocoń: Dzieje ustanowienia św. Jacka Głównym Patronem Polski. Śląskie Studia Historyczno-Teologiczne 2007, t. 40, z. 1, s. 97–113.. [dost%C4%99p 2013-03-22].

   Co to znaczy kanonizacja równoważna. L'Osservatore Romano, 12 maj 2012. [dost%C4%99p 2012-12-21].

   Domenico Agasso: San Venceslao Martire (wł.). 2001-02-01. [dost%C4%99p 2012-12-21]. "

Dear colleagues Let me make the following arguments for discussion:

1) Borivoj was born (* 845-851) and died +889, he was the son of Slavitah and Milislava of Bohemia. Slavitah was the son of Wistrach.

The construction of mythical ancestors is known, but it also has no cross-sources (Kosmas, Vaclav Hajek from Libocany). Hostivit, Neklan, Krzesomysl, Vnislav, Vojen, Mnata, Nezamysl, Premysl the Ploughman and Libusa.

2) Ludmila was the younger sister of Housek * about 850. Their father was the elder Slavibor * about 825 from the Pšovan tribe on the right side of the river Elbe around the stream Psovka. It is generally claimed that Ludmila was born around the year * 860.

It is valid to recognize her year of birth (855-860). On September 15, 921, Ludmila was 66 years old at Tetin Castle.

3) If you accept the argument of maturity of persons in this historical period: Father - 19 years, Mother - 15 years Then the birth of the firstborn son Spytihnev can be moved from the year * 875 (870-875), So he lived (870-915) - 45 years. Spytihnev was married. Since 894, after the death of the Moravian ruler Svatopolk of Movavia, he has physically taken over the government in the Czech principality. He is building Prague Castle, where he moved from Levý Hradec. It is building defensive residences within a radius of 35 kilometers from Prague Castle.

4) The names of the descendants of Spytihnev and Oda from Bavaria are not known.

5) Vratislav_I was Spytihněv's younger brother. There is a generally accepted age difference of 7 years. The original state is (875-882). But if Ludmila * 855. At the age of 15, in the year 870, she had a son Spytihněv. At the age of 17 - in 872 she had a daughter Ludemira, who was the last wife of Svatopluk of Moravia and mother Mojmira II of Moravia. At the age of 20, son Václav * 875 - died before 894. In 22 years son Vratislav_I * 877.

In the year of the death of Svatopluk of Moravia - 894 Ludmila was 39 years old, Spytihněv was 24 years old, brother Václav was no longer alive, Ludemira was 22 years old, Vratislav_I was 17 years old.

6) Arguments of prof. Emanuel Vlček - oscification of the skull bones and histology of teeth in 937 shows the age of St.Wenceslas 40 and older.

7) The year of birth of St. Wenceslas (895-897) due to his "premature aging" can be postponed (897-900).

8) If Drahomira from the Luticz - Stodor tribe should be Václav 's mother, she had to be born in 882 at the latest.

9) In 897, Vratislav_I was 19 years old. and Drahomira was 15 years old.

In 915, Vratislav_I was 37 years old and took over the government of his older brother Spytihnev. Drahomir in 915 was 33 years old.

10) Vratislav_I fought against Hungarian invasions. In 921 he was mortally wounded. 13 February 921 died in Prague at the age of 43. His daughter Strezislava The Pretty was born before 921 and died +987 Libice nad Cidlinou. She was the mother of St. Adalbert, the second bishop of Prague, who was killed in East Prussia during the spread of Christianity in 997. His half-younger brother Radim-Gaudeamus was the first archbishop of Gniezno from 1000 to 1020.

Thus, in 921 St. Wenceslas was 21-24 years old. After his father's death, his mother Drahomíra, as regent, helped him with the administration of the country.

11) In 926, at the age of 26 - 29, Václav ruled alone. It is a question of his education, both linguistic and religious, which he received in previous years from monks in Budeč and Levý Hradec. Priest Ucen from Moravia. He is believed to have had a calm conciliatory nature. In 926, his younger brother Boleslav_I (* 915) was 11 years old.

12) Václav married Adelheid of Saxony (cca * 915 - + after 931). Adelhaid was the daughter of Heinrich I The Fowler of Saxony *7. July 876, + 27. June 936.

According to Arabic records - Ibrahim Ibn Jacob - they had a son named Vaclavič.

13) In 937, Václav was 37-40 years old and Boleslav_I was 23 years old. Boleslav had an energetic nature and was the opposite of Václav. Subsequently, in the following years, Boleslav conquered another territory ...

14) Slavníkovci and Prince Slavnik with the seat of Libice nad Cidlinou was born * approx. 925. He had a daughter of Vratislav I - Strezislav The Pretty as his wife * before 921.

If Saint Wenceslas was the son of Vratislav_I and his own brother Boleslav_I (* 915), then Slavnik Sbraslav, Prince Premysled could not be Václav's son !!!...

Thank you all for your critical comments. Subsequently, by appointment, the most likely version is saved. Greetings Jaromir

https://cestipanovnici.estranky.cz/clanky/panovnici-cech--2---kniza...

Životopis knížete sv. Václava

'

V roce 894 -1- dosáhl plnoletosti český kníže Spytihněv (875–915) -2- a v následujícím roce změnil politickou orientaci Prahy svého otce Bořivoje (851–894) na Velkomoravské říši a přijal závislost na východofranském králi Arnulfovi Korutanském -3- . Buď v roce 895 nebo 896 se Spytihněv oženil a dá se předpokládat, že byla naplněna podstata politického sňatku. Mohl by se oženit s nějakou příbuznou krále Arnulfa, nebo s knížecí dcerou ze sousední oblasti v České kotlině, jejíž otec měl také zájem zbavit se závislosti na Velké Moravě. Jeho manželka byla asi o nějaký rok starší.-4- Ze svazku se narodil v roce 897 jejich syn Václav.-5-

1– Na rozdíl od vágní až humorné představy, že plnoletost nebyla přesně stanovena a „počínala podle dokonalosti přirození“ (Třeštík 1997), lze nejméně pro 9.–10. století u knížat považovat za jistou plnoletost dosažení devatenácti let (Cinert 2008). Dokládá to chronologie tohoto období a samotná skutečnost, že Přemyslovci odvozovali svůj původ od Přemysla, který je personifikací Velkého lunárněsolárního cyklu v délce devatenácti let (tentýž). Nárok na knížecí stolec byl právním nárokem, který nemohl být postaven na proměnlivé dokonalosti přirození. Plnoletost musela být nezaměnitelně stanovena a právě astronomický princip byl nejvhodnější.

2 – Podle kronikáře Regina z Prümu zemřel Spytihněv v roce 915 a podle ludmilské legendy v Bödeckém rukopisu se dožil věku čtyřiceti let. J. Kilian stanovil dožitý věk Gustafsonovou metodou na 41,7 ±4,6 roku v rámci výzkumu E. Vlčka (1997).

Antropolog prof. Emanuel Vlček (*1. 3.1925 - +24.10.2006) zkoumal kosterní pozůstatky svatého Václava. Po důkladném šetření usuzuje na věk svatého Václava v době smrti nad 40 let. Tedy se musel narodit v letech 895-897. Pokud by byl jeho otec Vratislav_I , bylo by mu v době narození Václava 7-9 let a jeho matce Drahomira of Stodor 5-7 let !!!

Proto přichází v úvahu Sytihněv I (*875 - +915). Vládnul v letech 895 - 915. Spytihněvovou manželkou byla zřejmě žena pohřbená několik let po jeho smrti do jeho hrobky na Pražském hradě pod podlahou kostela Panny Marie a jejíž náušnice pocházejí nejvýš z prvních desetiletí 10. století. Tedy zemřela před rokem 920. Narozená asi v roce 880.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Emanuel_Vl%C4%8Dek https://cs.wikipedia.org/wiki/Spytihn%C4%9Bv_I. https://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav_I.

3 – Podle Fuldských análů se v roce 895 poddal Spytihněv a Vitislav východofranskému králi Arnulfovi.

4 – Podle E. Vlčka (1997) byla Spytihněvova manželka pohřbena asi o několik málo let později do společné hrobky k Spytihněvovi a dožila se věku 46,2 ±7,2 roku, což zjistil J. Kilian opět Gustafsonovou metodou. Podle nyní probíhajícího výzkumu by měla být manželka původem z České kotliny.

5 – Je vyloučeno, aby byl Václav synem Vratislava, protože by se narodil ve Vratislavových patnácti letech. I kdyby k tomu došlo, tak by Václav byl levobočkem a nikdy by se nemohl stát mezinárodně uznaným pražským knížetem (Cinert 2008).

Pravděpodobně v letech 908–909 se uskutečnila první územní expanze pražských Přemyslovců, a sice ovládnutím jižních Čech, které byly zřejmě předtím devastovány procházejícími Staromaďary.1 Přemyslovci tak získali monopol na obchod se solnohradskou solí téměř v celých Čechách a části Moravy, což byla prvopočáteční příčina jejich mocenského vzestupu. Jako správní centrum zde bylo vzápětí postaveno hradisko Doudleby a nejspíše v roce 910 se uskutečnil sňatek předpokládaně zdejšího nového údělného knížete Vratislava (882–928)2 s knížecí dcerou Drahomírou (před 896–po 930)3 ze sousedního hradiska Stodor.4 Z tohoto svazku se v roce 911 narodil jejich syn Boleslav.5

1 – Podle dosavadních archeologických výzkumů byla jihočeská hradiska vypálena někdy po roce 900 (Lutovský – Michálek 2002)). V roce 908 byla stanovena hranice mezi Bavorskem a územím Staromaďarů na řece Enži. V témže roce se uskutečnilo tažení Staromaďarů proti Durynsku, na které si je pozvali Daleminci. Průchod skze Čechy se mohl uskutečnit pouze přes jižní Čechy, Plzeňsko a povodím Bíliny (Cinert 2008). Nejspíše při návratu došlo k napadení jihočeských hradisek.

2 – Podle latinské legendy Fuid se Vratislav dožil třiceti tří roků, což je špatně převzato ze staroslověnského archetypu (viz vladě v lět 33 níže). Gustafsonovou metodou byl zjištěn dožitý věk 45,7 ±5,9 roku (Vlček 1997).

3 – Drahomíra musela mít v době sňatku věk alespoň kolem patnácti let a podle textu I. staroslověnské legendy byla naživu v době legendárního Václavova zavraždění, tedy v roce 936. Jedná se o pozdní údaj až z 2. poloviny 11. století a není jej možno jinak ověřit.

4 – Podle al-Masúdího Zmínky o Slovanech se hradisko U.s.t.trána (Stodorany) nacházelo mezi Volyňany a Doudleby. Nejpravděpodobněji jím bylo hradisko u dnešních Litoradlic (Cinert 2008).

5 – Boleslav musel být v roce 930 devatenáctiletý, aby v roce 950 mohl mít plnoletého syna s vlastním údělem na hradisku „Nova“, jak informuje kronikář Widukind. Nemohl být ale devatenáctiletý již v roce 929, jestliže uplatnil nárok na knížectví Václav. Po předpokládané devastaci jižních Čech v roce 908 muselo být nejprve v roce 909 postaveno hradisko Doudleby jako nový Vratislavův úděl a teprve následně se mohl Vratislav oženit s Drahomírou ze sousedních Stodoran. Pro narození Boleslava I. tím vším vychází lépe rok 911 nežli rok 910.

Václavův otec Spytihněv zemřel roku 915 ve věku čtyřiceti let, a protože tehdy nebyl Václav plnoletý, bylo mu pouze osmnáct let,1 nastoupil k vládě podle stařešinského řádu jeho strýc Vratislav. Tomu bylo v roce 915 třicet tři let.2 Vratislav prý svěřil nezletilého Václava jeho babičce Ludmile (860–928),3 která sídlila na svém zděděném údělu v Budči.4 Spíše se jednalo o běžný odchod neuznaného dědice knížecího stolce do zahraničí. Tehdy byla ještě Budeč součástí samostatné sídelní oblasti zvané Čaša a Václavův pobyt na Budči byl vlastně vyhnanstvím. Devatenáctileté plnoletosti dospěl Václav v roce 916 a patrně s podporou své babičky Ludmily se začal domáhat svého dědického nároku na pražské knížectví po svém otci Spytihněvovi, starším bratru Vratislava. Činil tak snahou o získání podpory vévody Arnulfa Bavorského, ten byl v té době ale zaneprázdněn svým odbojem proti králi Jindřichovi I. Ptáčníkovi (Cinert 2008). K jejich smíření došlo v roce 921 a v následujícím roce 922 uskutečnil Arnulf vojenskou výpravu do Prahy5 ve Václavově zájmu. Pod tímto nátlakem došlo v Praze ke kompromisní dohodě (Cinert 2008). Vratislav se stal při Václavově křtu v rotundě Zvěstování P. Marii jeho kmotrem a uznal jej za svého křestného syna a knížecího nástupce.6 Touto adopcí se stal Václav Vratislavovým synem a bratrem Boleslava (Cinert 2008). Takto stanovený právní nárok na knížecí nástupnictví byl u knížete prvořadý, a tak v písemných pramenech nebylo dále řešeno, že se nejedná o rodné bratry. Václavovi byl prozatím přidělen úděl na Doudlebech.7

1 – Ruské redakce I. staroslověnské legendy uvádějí: I rozvadili se muži čeští a povstali proti sobě. Kníže [V%C3%A1clav] pak jim byl ještě mladý, osmnáctiletý, když zemřel jeho otec.

2 – Prolog o sv. Ludmile uvádí: A otcovský stolec převzal její syn Vratislav. Ten pak „vladěv lět 33“, spočinul v pánu. Dosud se vedla diskuze jestli to znamená, že zemřel v 33 letech nebo vládl 33 let. Ve skutečnosti je správně, že „vladě v lět 33", tedy že „vládl v letech 33“, takže nastoupil vládu ve svých 33 letech.

3 – Ludmila se musela vdát ve čtrnácti letech roku 874 po dosažení biologické zralosti, protože v roce 875 se již narodil její syn Spytihněv. J. Kilian zjistil Gustafsonovou metodou dožitý věk 68,5 ±5,6 roku (Vlček 1997) a podle Starých českých análů zemřela v roce 921. Toto datum je však o sedm let zkrácené (viz níže).

4 – Základní údaj o poslání Václava na Budeč mají všechny Václavské legendy. V nich je však událost převedena do hagiografické podoby a Václav se měl na Budči učit latinsky, jako doklad již mladické výjimečnosti budoucího světce. Přitom zde byla postavena rotunda sv. Petra kněžny Ludmily, a tím se zde provozovala smíšená staroslověnsko-latinská liturgie.

5 – Annales Ratisponenses k roku 922: Kníže Arnulf v Čechách zvítězil.

6 – Podle Minejní redakce I. staroslověnské legendy: A chlapec vyrostl, takže ho měl jeho otec Vratislav dosadit na svůj stolec; sám byl starý a očekával svou smrt. A Vratislav pozval z knížat toho, kdo byl tehdy v jeho zemi i biskupy ... uvedše chlapce postavili na stupeň před oltářem; a biskup mu požehnal... Vostokovská a charvátsko-hlaholská redakce z tohoto údaje popleteně učinily postřižiny konané v sedmi letech, protože od smrti Václavova skutečného otce Spytihněva uplynulo sedm let. Vavřincova legenda: ...ještě za živobytí otce a zároveň s jeho vůlí jej si za vladaře slušně žádali...

7 - Podle al-Masúdího Zmínky o Slovanech vládl Václav v Dúlábá (Doudlebech).

Kníže Vratislav zemřel 13. 2. 928

1

a jeho prvorozenému synu Boleslavovi bylo v té době sedmnáct let. Kněžna vdova Drahomíra se pokusila udržet pražský stolec do Boleslavovy plnoletosti, ale s tím zřejmě nesouhlasila kněžna Ludmila. Drahomíra dobyla její sídlo Budeč,2 připojila oblast Čaša k Praze a Ludmile určila vnitřní vyhnanství na hradisku Tetín.3 Zde Ludmila zemřela 16. 9. 928 4 ve věku šedesáti osmi let.5 Přesto se, zatím obtížně vysvětlitelným způsobem, podařilo Václavovi svojí adoptivní matku Drahomíru vyhnat z Prahy a chopit se vlády. Drahomíra následně obvinila Václava u Jindřicha I. Ptáčníka, že jí vyhnal bez příčiny6 a požádala ho o pomoc. Zároveň Václav požádal o podporu, nebo spíše ji už měl, svědka svého uznání za Vratislavova syna a nástupce v roce 922 Arnulfa Bavorského. Roku 929 se v Praze při řešení dynastického sporu sešel bavorský vévoda, kterému měl být Václav dědičně poplatný a zároveň k bavorské řezenské diecézi Praha patřila, s východofranským králem, který na Prahu neměl dosud žádný nárok. Výsledek jednání známe celkem přesně z Widukindovy Kroniky Sasů. Jindřich označil Drahomířiny námitky proti Václavovu nároku za podivnosti, ke kterým se nepřihlíží, přiznal, že je Václav uznaným Boleslavovým bratrem a učinil Václava sobě poplatným.7 Nadále zůstala pouze příslušnost Prahy pod bavorskou diecézi v Řezně.8

V roce 930 se pravděpodobně Václav oženil s neznámou příbuznou Jindřicha I., případně Arnulfa, a v následujícím roce se jim narodil předpokládaný syn Slavník, který dosáhl plnoletosti v roce 950 a byl mu v tomto roce po jednání Boleslava I. a Oty I., předpokládaně v Žatci, přidělen úděl v Libici.9 Rovněž v roce 930 byl čerstvě plnoletý Boleslav a Václav mu přidělil úděl v Boleslavi. Téhož roku se Boleslav oženil s neznámou dcerou sousedního knížete, snad z Charvát s ústředním hradiskem dnes zvaném Stará Kouřim, nebo ze středního Pojizeří, dnes hradisko Chloumek. Následujícího roku 931 se z tohoto svazku narodil syn, který měl v roce 950 jakožto plnoletý přidělený úděl v Žatci.10 Přijmeme-li legendární údaj o dnech přenesení ostatků sv. Ludmily, tak by je Václav nechal přenést v roce 932. Učinil by tak proto, že křesťanka Ludmila byla pohřbena v Tetíně na pohanském pohřebišti. Denní datum 19. října v pátek se ale nejpravděpodobněji týká roku 927, kdy byla vysvěcena Vratislavova bazilika sv. Jiří.11

1 – Datum 13. 2. 921 uvádějí nekrologia a rok je opět zkrácený o 7 let (viz níže).

2 – O této události informuje I. staroslověnská legenda: ...Drahomíra upevnila zemi... Archeologickým výzkumem bylo zjištěno zničení knížecího dvorce na Budči a části hradeb, datované podle keramických střepů do počátku 2. třetiny 10. století (naposled Bartošková 2011). Rovněž byl nalezen masový hrob několika desítek padlých s bodnými a sečnými ranami před hradištěm (naposled Štefan – Krutina 2009). O připravovaném útoku proti Ludmile informuje II. staroslověnská legenda: „...Zahubím tuto a ony vyženu ze země...“ a legenda Fuid: „Zahubím ji, zdědím všechno co má, a svobodně budu vládnouti“. Podle všeho vychází nejlépe dobytí Budče kněžnou Drahomírou v roce 928 (Cinert 2008). Nutno dodat, že Ludmila není na Budči přímo doložena. S hypotézou o jejím pobytu na Budči v době Václavova života přišel D. Třeštík. Další okolnosti to však skutečně nepřímo dokládají.

3 – Poražená Ludmila byla převezena do Prahy a dle legendy Fuid: „Netoužím vládnouti a nepřeji si mít ani částečku tvé moci...“ S těmito slovy opustila Ludmila hrad Prahu a přišla na jeden hrádek, který se zve Tetín.

4 – Denní datum mají legendy a rok 921 uvádějí Staré české anály, ten je ale opět o 7 roků zkrácený.

5 – Podle J. Kiliana, s použitím Gustafsonovy metody, se dožila věku 68,5 ±5,6 roku. (Vlček 1997)

6 – Tento věcný údaj zachovala I. staroslověnská legenda: ...kteří Václava dříve navedli, aby svou matku vyhnal bez příčiny.

7 – O tomto výsledku nás informuje Widukind v Kronice Sasů k roku 929: Poté se přiblížil [Jind%C5%99ich] s celým vojskem ku Praze, hradu Čechů, jehož krále vzal do poddanství, o něm se předtím vykládaly jakési podivnosti, které protože nezkoumáme, oznamujeme skrýti mlčením. Přece byl Boleslavův bratr, jenž pokud žil, zůstal nejvyššímu veliteli věrným a užitečným. Tedy král učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Saska. Anály Ratisponenské k roku 929: Jindřich král Čechy porazil s Arnulfem.

8 – O tom se popleteně zmiňuje I. staroslověnská legenda: ... I nadešel den sv. Jimrama, jemuž byl Václav zaslíben... Řezenské biskupství bylo při klášteře sv. Jimrama.

9 – O Slavníkově příchodu na Libici nejsou konkrétní zprávy. Mezi historiky je shoda v souladu s archeologickým výzkumem a Slavníkovým úmrtím v roce 981, že k tomu došlo krátce po roce 950.

10 – Tomuto nejmenovanému synovi muselo být jako údělníkovi nejméně devatenáct let. Musel se tedy narodit nejpozději roku 931 a jeho otci Boleslavovi muselo být devatenáct let nejpozději v roce 930, aby se v něm mohl oženit. Zároveň Boleslavovi muselo být devatenáct let po roce 929, jestliže v tomto roce nebyl nastolen a bylo mu devatenáct let následně, jestliže mu Václav přidělil úděl na Boleslavi.

11 – Ve staroslověnském archetypu Ludmilské legendy, uchovaném latinsky v tzv. Bödeckém rukopisu, je dnem translace pátek 19. října. Taková shoda je v roce 921, 927 a 932. V Kristiánově legendě, je uvedena translace ve dnech středa 19. až pátek 21. října. Taková shoda je v roce 925 a tak toto datum translace bylo prohlášeno za jisté a stalo se základním chronologickým datem. To je nemožné a správně by byl pouze rok 932, tedy třetí rok Václavovy doložené vlády. Ve skutečnosti se ale jedná o rok 927, ve kterém byla vysvěcena bazilika sv. Jiří, postavená knížetem Vratislavem. K přenesení ostatků kněžny Ludmily nejsou žádné jisté zprávy a došlo k němu neznámo kdy.

Během Václavovy vlády v letech 929–936 došlo k lučanskému obsazení sídelní oblasti v Dolním Poohří a založení jejich správního hradiska Vlastislavi na úpatí Českého středohoří.1 Nyní již spojený sněm čaských (českých) a pražských předáků se tím cítil ohrožen.2 Po smrti Václavova ochránce Jindřicha I. Ptáčníka 2. 6. 936 po svátku sv. Kosmy a Damiána (1. 6. 936) byl Václav sněmem v Praze zbaven vlády a poslán do vnitřního vyhnanství na Boleslavi.3 Průběh této události můžeme snad rekonstruovat tak, že Václav chtěje doložit svojí schopnost vládnout, podstoupil „rytířský souboj“ s Boleslavem, ten jej bodl mečem do hlavy a zřejmě i částečně skalpoval.4 Vlády se tím chopil Boleslav, který okamžitě s podporou předáků a jejich lidí vyhlásil válku Lučanům. Ti požádali o pomoc Jindřichova syna Otu I., který jim poslal vojenskou pomoc ve dvou oddílech. Boleslav vyslaná vojska porazil a hned srovnal se zemí lučanské staré ústředí na hradištním vrchu Rubín.5

1 – O založení Vlastislavi před Lučanskou válkou informuje kronikář Kosmas, avšak válku zařadil do mýtické části kroniky. Dnes již převažuje názor, že Lučanská válka je o „poražení sousedního podkrále“ Boleslavem I., o kterém zpravuje Widukind k roku 936.

2 – Situaci nejlépe vystihuje Vavřincova legenda slovy vloženými do úst předáků: „Náš král, stižen jakousi duševní chorobou dává přednost životu mnišskému před životem důstojným krále; ...Pročež jednomyslně jsme se usnesli zvolit za krále tebe, jehož svědomitost a ráznost, jak známo, nad hvězdy jasněji se skvějí...“

3 – Podle Widukindovy Kroniky Sasů udeřil ,percussitque' Boleslav svého bratra mezi úmrtím Jindřicha I. Ptáčníka 2. července 936 a nastolením jeho syna Oty I. 7. srpna 936. Kronikář Kosmas uvádí datum Václavova zavraždění 28. září 929 a I. staroslovenská legenda chybným přepisem 28. září 829. Nejlépe objasnil rozpory již dávno bulharský slavista I. Dobrev (1984), ale nebylo to přijato (Třeštík 1997), aby se na ustáleném výkladu nemuselo nic měnit. I. Dobrev zjistil, že sedmiletý rozdíl roků 936 a 929 odpovídá vzájemnému posunu kalendářů tzv. Antiochijské éry používané v 9. století a zavedené Cyrilem na Moravě a tzv. Byzantské éry používané v 10. století v Byzanci. Podle něj tedy byl nejprve správně zapsán rok 936 podle antiochijské éry a při psaní legend koncem 10. století vznikla mylná doměnka, že se jedná o dataci podle Byzantské mladší éry a rok zavraždění byl přiřazen k roku 929 latinského kalendáře. Dále upozornil na to, že podle byzantského kalendáře připadal svátek sv. Kosmy a Damiána na 1. červenec a jestliže měl tento svátek předcházet Václavovu zavraždění, tak se vražda odehrála 2. července 936.

Je to skvělý výsledek, ale denní datum je nepřijatelné. V Praze nemohli ihned vědět o úmrtí Václavova ochránce, a tak se Václavovo sesazení, čili legendární zavraždění, mohlo uskutečnit až na sněmu nejdříve kolem poloviny července. Celá záležitost kolem data se tedy vyvíjela zhruba následovně. V nedochovaných staroslověnských análech bylo zaznamenáno nastolení Boleslava I. následující po úmrtí Jindřicha I. a po svátku sv. Kosmy a Damiána v roce 936, podle Antiochejské éry roku 6437. Při psaní legend bylo datum považováno za náležící k Byzantské éře a tedy odpovídající latinskému roku 929. Zároveň, opět podle I. Dobreva, došlo k záměně byzantského svátku sv. Kosmy a Damiána 1. 7. za jejich latinský svátek 27. 9. Následující den 28. 9 byl pak již v Gumpoldově legendě označen za den Václavovy vraždy. Až jako poslední bylo v 2. polovině 11. století vypočteno, že v roce 929 připadá 28. září na pondělí. K tomu byly dále vypočteny indikce, konkurenta a epakta, které se dostaly do textu I. staroslověnské legendy. Při přepisu data z hlaholice do cyrilice došlo v I. staroslověnské legendě k chybnému zápisu a místo roku 6437 bylo zapsáno 6337 odpovídající roku 829 latinského kalendáře. O tom je již mezi badateli shoda.

Bohužel, právě poslední vzniklý údaj, že se vražda odehrála v pondělí je stále považován za zásadní, a protože pondělí připadá na 28. 9. také v roce 935, byl tento rok označen za rok Václavova zavraždění. Je to ve skutečnosti novodobé vymyšlené datum nemající žádnou váhu, nezapadá do chronologie dějů a kalendářních informací a je v rozporu s Widukindovou Kronikou Sasů. Při zahleděnosti do řešení roku Václavova zavraždění se zcela přehlíželo, že tak, jako je nemožné datum 929, tak jsou také nemožná data úmrtí Vratislava a Ludmily v roce 921, která úzce souvisí s Václavovým příběhem. I ta jsou zkrácena o sedm let na stejném principu. Autor Proložní legendy o sv. Ludmile, či někdo před ním, dokonce zkrátil také o sedm let její dožitý věk 68 let na 61 let, aby její příběh souhlasil s ostatními mylnými daty 921 a 929.

4 – E. Vlček nalezl na pravém spánku Václavovy lebky dobře vyhojenou šikmou bodnou ránu. Na wolfenbütelských ilustracích opisu Gumpoldovy legendy je Václav zachycen s výraznou čelní pleší, která je považována za vyjádření stáří oproti mladistvě namalovanému Boleslavovi. To je ve skutečnosti mýlka, protože u ostatních postav je stáří vyjádřeno šedivými vlasy. Zdá se, že jizva na Václavově čele a částečná skalpace byly dlouho v paměti, nebo přímo zápisy v prvotních análech. Ostatně i všechny legendy shodně popisují Boleslavovo udeření mečem Václava do hlavy, aniž by jej osobně zabil.

5 – O vojenském střetu a zkáze nejmenovaného hradiska podává zprávu Widukind. Staré významné hradisko na vrchu Rubín bylo podle archeologického výzkumu v této době zničeno a osídlení na něm již nepokračovalo.

Václav zemřel tři roky po svém odchodu do vyhnanství v Boleslavi.1 Jeho ostatky mohly být převezeny z Boleslavi do Prahy hned po smrti, nebo krátce po roce 950, kdy Boleslav uznal Slavníkův nárok na pražské knížectví. Není vyloučen ani převoz až za biskupa Vojtěcha po roce 982 podle Vavřincovy legendy. Uložení Václavových ostatků v Praze by mělo nejspíše dokládat oprávněný dědický nárok jeho předpokládaného syna Slavníka, snad totožného s legendárním Zbraslavem, na vládu v Praze (Cinert 2008), případně jeho nejstaršího syna Soběslava. Není ale k přenesení žádná důvěryhodná zpráva, pouze se tak muselo stát před napsáním Gumpoldovy legendy, takže před rokem 983. Tento legendista nenápadně, ale upřímně sděluje, že on, nebo obecně v jeho době, se o přenesení Václavových ostatků nic nevědělo. Podle něj přenesení uskutečnili nějací lidé tajně v noci, obávajíce se zloby knížete a zapsal jen denní datum 4. března.

1 – To odpovídá přenesení neporušených ostatků po třech letech v nejstarší svatováclavské legendě Gumpoldově.

Podle E . Vlčka (1995) se Václav dožil 42,2 ±4,8 roku podle výsledků J. Kiliana upravenou Gustafsonovou metodou, s níž v jiných případech bylo dosaženo velmi přesných výsledků. V knize Bylo to jinak (2008) uvádím variantu Václavova dožitého věku 44,7 ±4,4 roku podle Vlček (1982). Tehdy to byl první výsledek s použitím menšího počtu dílčích rovnic a posléze byl výsledek zpřesněn na 42,2 ±4,8 (Vlček 1995). Václav tedy po roce 936 žil ještě asi tři roky a zemřel ve věku kolem 42 let.

https://cestipanovnici.estranky.cz/clanky/panovnici-cech--2---kniza...

______

České knížectví (870-1204)

Přemyslovská dynastie vládla v Čechách 436 let.
Pocházelo z ní 32 knížat a 7 králů.

Poslední legendární panovník:
Hostivít 9. století, podle legend otec knížete Bořivoje.

 Podle některých historiků je Hostivít totožný s knížetem Rostislavem, který vítal hosty (hosti vít/al) - sv. Cyrila a Metoděje. 

Druhou možností je na Moravě žijící u dvora Mojmírovců syn Wistacha (800 - 857) jménem Slavitach.(827- )

Proto i narození Bořivoje je na Moravě !!!!!!

Historicky doložení panovníci

Přemyslovci

1) Bořivoj 870 – 889 +

      Gorivej, *852, +889. Jeho otec měl být kníže Hostivít, který je zařazen poslední mezi legendární panovníky. Po roce 1990 bylo zjištěno, že otcem Bořivoje byl moravský kníže Rostislav a bratrem kněz zv. Učeň, pozdější moravský biskup Gorazd. Bořivoj byl bratranec knížete Svatopluka I. Velikého (otec Svatopluka Bogislav byl Rostislavův bratr) a později i jeho švagr. Bořivojova sestra Sventozizna (Svantožizňa, Svatožizňa), dcera knížete Rostislava, si vzala za manžela svého bratrance Svatopluka, moravského knížete (první krále Moravanů).

   V legendě o sv. Ivanovi (rok 900) se píše, že: „Bořivoj, kníže moravský, křesťan řeckého vyznání.“ (=vyznával byzantský východní obřad). Bořivoj vládl na území středních Čech. V Kristiánově kronice je označený jako moravský kníže. Od roku 872 s ostatními českými knížaty podporoval moravského knížete Svatopluka proti Frankům.    

     V roce 872 táhlo francké vojsko proti Velké Moravě a kdesi u Vltavy v Čechách porazilo pět slovanských knížat: Svatoslav (Sventislav, Zuentislan), Vitislav (Vítězslav, Witizlan), Heriman (Heřman), Spytimír (Spoitimar), Mojslav (Moyslan, +872) a šestý byl Gorivej (Bořivoj). Po vítězství nad těmito knížaty odtáhli franští vojáci do své země.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Kníže Bílých Chorvatů Mojslav a jeho manželka Dobroslava měli dceru Dobroslavu (řecky Orosia, Eurosia) *864 Bayonne, Francie, +880 Yebra de Basa, Španělsko. V některých pramenech je chybně uvedeno, že byla dcerou "českého krále" Bořivoje a Ludmily. Orosie byla jejich schovankou.

 Podle legendy byla pokřtěna spolu s kněžnou Ludmilou arcibiskupem sv. Metodějem na Levém Hradci 874/877. Orosie se v roce 880 měla provdat za navarrského a aragonského prince Fortuna Garcese. Její doprovod u vesnice Yebra de Basa přepadli maurští lupiči vedeni Aben Lupem, který si chtěl Orosii vzít za manželku. Ona ho odmítla a Aben Lupo ji rozsekal. Princ Fortun pomstil smrt své nevěsty, pohřbil ji ve městě Jaca a vyhnal Maury ze Španělska. Vládl ještě dalších 20 let. Orosie byla svatořečena na základě úcty věřících a svatořečení potvrdil v roce 1902 papež Lev XIII.

 V Čechách se na sv. Orosii zapomnělo, ale národy západní Evropy ji velice ctí. Podle legendy si památku sv. Orosie Moravané připomínají Jízdou králů.

--------------------------------------------------------------------------------------------

      Mezi lety 871/4 se Bořivojovou manželkou stala princezna sv. Ludmila z kmene Pšovanů (z Mělníka), dcera knížete Slavibora a kněžny Lidoslavy. Spolu měli dva syny: Spytihněv a Vratislav. Na svém sídle na Levém Hradci dal postavit první křesťanský kostel v Čechách: sv. Klimenta. Později přenesl sídlo z Levého Hradce do Prahy, kde na vrchu Žiži začal budovat základ dnešního Pražského hradu. Zde v letech 872–874 dal postavit chrám Panny Marie (na jeho místě dnes stojí Španělský sál). Koncem roku 873 přijel na Velehrad na dvůr knížete Svatopluka. Zde byl velice ponížen, když při hostině byl posazen na zem, aby jako pohan neseděl s křesťany u stolu. 1.1.874 přijal na Moravě křest z rukou arcibiskupa sv. Metoděje.

   Na zpáteční cestě, když se kníže Bořivoj vracel ze křtu z Velehradu, mu posel přinesl zprávu, že se na jeho sídle v Levém Hradci vzbouřili čeští zemani pod vedením knížete Strojmíra. Podle legendy se při odpočinku utábořil v místech dnešního Dvora Králové nad Labem. Jednoho dne se vydal na lov a v hustých lesích na východě Čech zabloudil. Slíbil Bohu, že když se z těchto lesů dostane, postaví kostel. Za chvíli uslyšel zakokrhat kohouta a podle hlasu dojel k domku uhlíře, který zde v milíři pálil uhlí. U domku stál dřevěný kříž. Kníže splnil svůj slib a dal postavit kostel Povýšení Svatého Kříže. Dělníci káceli stromy na kostel a na svá obydlí. Chvojím pokrývali střechy a osada dostala jméno Curia Chwojno (Dvůr Chvojno). V 10. století zde vznikl knížecí dvorec. Kostel byl první církevní stavbou na území dnešního města Dvora Králové (legenda o vzniku Dvora Králové).

   Bořivoj se po návratu do Prahy stal samostatně vládnoucím knížetem a předákem ostatních českých knížat.

Podle některých historiků by se měla 1. knížecí a královská dynastie u nás nazývat Bořivojovci, nikoliv Přemyslovci. Legenda o knížeti Přemyslovi zvaného Oráč vznikla až později. Přesto byla v 19. století dynastie nazvána českými obrozenci oráčovým jménem.

   Sv. Ludmila (*857/60, +16.9.921), dcera knížete Slavibora z kmene Pšovanů (Mělník). Údajně měla bratra Hauseka (Housek, patřilo mu hradiště Houska, později hrad Houska).

--- Strojmír

   Ztroymir (strojí, připravuje mír). Strojmír nebyl pravděpodobně Přemyslovec (Mojmírovec), který opustil zemi, ale byl knížetem některého slovanského kmene na území Čech. Mohl být vydán do Bavorska jako rukojmí po některém franském tažení do Čech.

 Bořivojův křest vyvolal v Čechách podle Kristiánovy legendy povstání proti nově pokřtěnému knížeti „...protože prý opouští otcovské mravy a přijímá nový neslýchaný křesťanský zákon svatosti.“ Povstání nevyvolal Bořivojův křest (ten se konal o 20 let dříve), ale Bořivojovo přenesení moravského knížectví do Čech. Povstání postavilo do čela země nového knížete: „Mezitím ...svrchu řečený lid, setrvávaje ve své nepravosti, nějakého vévodu Strojmíra, jehož jméno se do latiny překládá rege pacem (královský mír), a který uprchnuv ze své země žil jako vyhnanec u Němců, přivede zpět domů, vypraviv pro něho poselství, a ustanoví si ho knížetem.“

   Podle kronikáře Kristiána se Bořivoj „ustranil“ na Moravu, kde nalezl útočiště u Svatopluka, protože nechtěl Čechům vnucovat moravské křesťanství násilím a jako „host“ se do českých sporů nevměšoval. Pokud by byl původem český kníže, měl by snahu zůstat doma a prosadit se.

   Strojmír žil u Němců tak dlouho, že „zapomněl mluvit svou rodnou řečí“. To vyvolalo nespokojenost a Bořivojovi příznivci získali zpět své místo. Obě strany svolaly sněm, který by volbou na sněmovním poli rozhodl, kdo bude vládnout. A při sněmu museli být jeho účastníci neozbrojeni. Strojmírovci porušili dohodu a přišli s ukrytými zbraněmi. Dohodli se, že jeden z nich zvolá „Proměňme se“ a po těch slovech se chopí zbraní a zahubí Bořivojovce. Ti se však o lsti včas dozvěděli a měli meče ukryté pod plášti. Při zvolání „Proměňme se“ je vytasili a zahnali Strojmírovy muže na útěk.

   Čeští předáci povolali muže, kterého původ a rod opravňoval k tomu, aby usedl na český knížecí stolec. Bořivoj po svém návratu na český knížecí stolec postavil kostel ke cti Panny Marie. Splnil tak slib, kterým se za šťastný návrat do Čech zavázal při svém pobytu na Moravě.

   Strojmír nebyl svými stoupenci odmítán proto, že mluvil německy a urážel jejich vlastenecké cítění, ale proto, že se s nimi nedokázal domluvit. Strojmír byl pravděpodobně v exilu v Bavorsku od dětství, protože dospělý člověk nezapomene rodný jazyk tak, aby se jím nedokázal domluvit. Mohl být vychován v křesťanské zemi, ale nemohl zůstat pohanem. Češi původně vyhnali Bořivoje, protože se stal křesťanem, a povolali Strojmíra, který byl také křesťanem.

   Kronikář Kristián rozlišil křesťanství z Bavor a z Moravy – latinské (římské) a slovanské (řecké). Historka o Strojmírově povstání byla odmítána v 19. století jako pozdější vsuvka, která údajně nebyla v původní legendě z 10. století. Podobný zápis je v mladší legendě Diffundente sole: „...takže vévodu (Bořivoje) pro víru Kristovu z Čech vypudili. Byv tedy vypuzen, uchýlil se znovu ke králi Svatoplukovi a biskupovi Metodějovi. I byl od nich přijat s velikou slávou, jak se slušelo, a přebýval u nich nějaký čas. ...Než svrchu řečení údové ďáblovi zvolili si nějakého jiného vévodu. Ale protože nepravost nemůže dlouho trvati ...vévoda byl se ctí z Moravy nazpět povolán....“

   Bořivoj se navrátil z Moravy do Čech. Vladykům nevadilo, že Bořivoj přijal „nový a neslýchaný křesťanský zákon svatosti“, ale že rušil otcovský mrav posílením centrální moci. (2006).

--- Svatopluk I. Velkomoravský 890 – 894 +

   Svatopluk I. Veliký. Starší bratranec Bořivoje, syn Bogislava Moravského. Moravský král. Podle některých historiků se ujal vlády v Čechách a přičlenil je k Velké Moravě, podle jiných údajů vládl jako regent za nezletilého příbuzného Spytihněva, kterému však nechtěl předat vládu.

2) sv. Ludmila 889 – 894

    *860, +16.9.921. Zvaná Matka českého národa, česká patronka. Dcera Slavibora, knížete Pšovanů (Mělník) a kněžny Lidoslavy, vdaná ve 12-13 letech za Bořivoje, knížete Čechů.

   Křest přijal z rukou arcibiskupa sv. Metoděje, podle legendy spolu s manželem Bořivojem 1.1.884, pravděpodobně byla pokřtěna v roce 874 od sv. Metoděje na Levém Hradci. Uvěřila v Trojjediného Boha křesťanů a svou víru projevovala velkou zbožností. Vládla jako regentka za nezletilého syna Spytihněva. V době jeho vlády ho podporovala a pokládala základy nového národa a státu, který v různých podobách přetrval do dnešní doby.

   Spytihněv vládl do roku 915. Po něm nastoupil mladší bratr Vratislav (+13.2.921). Ten padl v boji proti Maďarům. Po smrti syna Vratislava se Ludmila vzdala vlády ve prospěch své snachy Drahomíry, a lechové ji svěřili vnuky, Václava a Boleslava, na výchovu. 

     Po neshodách se snachou Drahomírou se Ludmila stáhla z veřejného života a odešla na svůj hrad Tetín.

3) Spytihněv I. 894 – 915 +

   *874, +915. Podle tradice byl ženatý s knížecí princeznou neznámého jména a zemřel bez potomků. Pro panování ho vychovala a inspirovala jeho zbožná, ale rozumná matka sv. Ludmila. Opravil kostel Panny Marie na Hradě, který dal postavit jeho otec Bořivoj. Tam byl Spytihněv pohřben (dnes je na jeho místě Rudolfova galerie).

   Spytihněv se postavil proti velkomoravskému králi Svatoplukovi a osamostatnil Čechy od Moravy. V r. 895 přijel na říšský sněm do Řezna k východofranckému králi (od r. 896 císaři) Arnulfovi s delegací českých velmožů. V jejich čele byl jakýsi Vitislav (Vitizla). To svědčí o tom, že byl stále jedním z českých velmožů, nebo neměl situaci v Čechách pevně v rukách. Delegace požadovala o ochranu před Moravany. Arnulf se snažil obnovit roční poplatek Říši (120 volů a 500 hřiven), ale byl odmítnut. Bylo to naposled, kdy jednala s králem delegace kmenových knížat.

   Během své vlády upevnil Spytihněv moc a Přemyslovci (Bořivojovci) byli jediní, kdo jednali za všechny Čechy (podle Dušana Třeštíka – Jan Bauer: Podivné konce českých panovníků, 2004).

    V roce 895 začal na území kmene Čechů ve středu Čech budovat pevnostní hrady. V kruhu kolem Prahy od severu ve směru hodinových ručiček dal postavit dřevěné hrady: Stará Boleslav, Lštění, Tetín, Libušín a Budeč s rotundou sv. Petra (ve 12. století bylo přidáno zasvěcení sv. Pavla), která je nejstarší v Evropě. Dal opravit hrad ve Pšově (Mělník). Všechny hrady byly postaveny v okruhu 25-30 km od Prahy.

    V roce 906 - 907 byla nájezdy divokých Hunů rozvrácena Velká Morava.

   Manželka neznámého jména (asi +910/920), pohřbena v kostele Panny Marie na Pražském hradě. Při průzkumu jejích ostatků ve 20. století, byly nalezeny její náušnice.

4) Vratislav I. 915 – 921 +

   *888, +13.2.921 (36 let), bratr Spytihněva. Jeho 1. manželkou byla neznámá princezna. Po její smrti se stala jeho manželkou Drahomíra, měli spolu 7 dětí: Václav, Boleslav I., Spytihněv, Přibyslava, Střezislava (Střezimíra, manželka knížete Slavníka, matka sv. Vojtěcha) a další nejmenované dvě dcery. Ostatky bl. Přibyslavy se našly 15.11.1990 v sakristii chrámu sv. Víta.

   Vratislav dal postavit kostel sv. Jiří na Pražském hradě. Usiloval o sblížení se západoslovanskými kmeny a bránil Čechy proti nájezdům Maďarů. V uherských kronikách je líčen jako „mocný vládce a vítěz nad Maďary“, v českých kronikách je popsán jako „veliký a slávou ctěný“. Na jeho náhrobní tumbě je latinský nápis: „Hic iacet beati Wratislaus pater sancti Wenceslai fundator eccelesiae hoc.“ (tady leží blahoslavený Vratislav, otec sv. Václava, zakladatel tohoto kostela). Tumba byla zhotovena v r. 1379, domeček v roce 1450.

   Manželka neznámého jména + 904.

   Drahomíra (*890?, +po roce 935?). Ve starší literatuře psaná Dragomirz/Drahomiř. Dcera Boleslava ze Stodor? knížete polabského kmene Stodoranů–Havolanů v charvátské zemi (dnešní Branibory, Sasko a Lužice). Drahomíře bylo asi 15-16 let, kdy byla v roce 906 provdána za knížete Vratislava.

5) sv. Ludmila 921 únor – květen

   +16.9.921, jako regentka opět na trůnu. Zřekla se regentské vlády ve prospěch své snachy kněžny Drahomíry. Kněžna Drahomíra poslala své sluhy Varjagy (švédští Vikingové) Tunnu a Gommona, aby odjeli na Tetín a kněžnu Ludmilu zavraždili. Ludmila je znala a tak se dostali bez potíží do hradu.

   V noci z 15. na 16.9. 921 uškrtili kněžnu Ludmilu provazem (uše) nebo jejím závojem (ušev) na hradě Tetíně u Berouna. Vražda se stala 15. září večer (nový den byl počítán od západu slunce, takže sv. Ludmila byla zabita v sobotu 16. září). Její tělo zahrabali sluhové u hradeb. U jejího hrobu se uzdravovali nemocní. Drahomíra dala na Tetíně postavit kostel sv. Michaela archanděla, aby se zázraky, o kterých se mluvilo, nepřičítali Ludmile, ale sv. Michaelovi.  

   Oba vrazi Tunna i Gommon dostali slíbenou finanční a hmotnou odměnu. Za nějakou dobu byl Gommon i s rodinou zavražděn najatými vrahy, Tunnovi se podařilo utéci z Čech. 

   Po svém nástupu na trůn dal sv. Václav převézt 21.10.925 ostatky sv. Ludmily do kostela sv. Jiří na Pražském hradě. Slavnostní mši sloužil řezenský biskup Michael (941-972). Kněžna Ludmila hned po své smrti byla uctívána jako svatá. Oficiálně ji v Praze svatořečil v roce 1144 papežský legát Quido de Castello (v září 1143 zvolen na svatopetrský stolec jako 166. papež Celestýn II.).

   Tato vzácná žena se stala 1. zemskou patronkou a pramatkou českého národa. S knížetem Bořivojem se stali prapředky všech českých panovníků, ale i českých princezen vdaných do ciziny. Díky tomu je má oba mezi svými předky i většina přivdaných českých kněžen a královen. Jejími potomky jsou i mnohé současné panovnické rody v Evropě (Anglie, Belgie, Nizozemí).  

  Při zkoumání ostatků sv. Ludmily v roce 1981 bylo zjištěno, že měřila 168 cm, měla statnou postavu a byla úplně zdravá.

6) Drahomíra 921 – 925

   Dragomir, Dragomirz, *890?, +935? (po tomto roce nejsou o ní zprávy). Dcera Boleslava ze Stodor?, pPrincezna z polabského kmene Stodoranů/Havolanů (Luticů/Veletů), dnešní Braniborsko, Sasko a Lužice. Provdaná za českého knížete Vratislava I. Vládla jako regentka do r. 925.

   Její syn Václav potřeboval uklidnit poměry v zemi, které nastaly po vraždě sv. Ludmily, matku vypověděl na několik z Prahy a internoval ji na Budči. Po návratu do Prahy se už nepodílela na vládě. Pravděpodobně žila na hradě mladšího syna Boleslava (ve Staré Boleslavi).

   V den Václavovy vraždy se postarala o jeho tělo, ale protože se bála o život, utekla do země Charváty (východní Čechy), kde pobývala její dcera Střezislava. Tím končí zprávy o životě kněžny Drahomíry a vytrácí se z dějin. Je možné, že ve stejném roce zemřela.

   Podle pověsti „O vzniku Prahy“ v kapitole „O Drahomířině propasti na Hradčanech“ je napsáno, že když kněžna ujížděla z Prahy  otevřela se pod ní země a ona se propadla do pekla. Na tom místě,  mezi kostelem sv. Matouše (dnes zobrazen půdorysem v dlažbě) a domem u Drahomířina sloupu na Loretánském náměstí, stál do roku 1788 sloup, na kterém bylo vyobrazeno, co se tu prý kdysi stalo.

   Místo sloupu byla postavena boží muka a místo bylo vysvěceno. „Když z hradu vyjela, směřovala na Loretánské náměstí. Ve chvíli, kdy míjela kostel sv. Matouše, ozval se zvonek oznamující pozdvihování. Drahomířin kočí zastavil koně a rychle vběhl do kostela, kde poklekl. To kněžnu rozčililo a začala křesťanům nadávat zlým jazykem. Vtom se ozvala ohlušující rána, země se otevřela a kněžna s kočárem a koňmi zmizela v bezedné propasti. Jen hrozný zápach a bič kočího zaražený v zemi napovídaly, co se tu před chvílí událo. Propast byla nějakou dobu pouze obehnána plotem a poté byl zde postaven zmíněný sloup."

   Pověst vypravuje, že zlá Drahomíra za bouřlivých nocí v místech, kde se propadla, vyjíždí z podzemí v ohnivém kočáře taženém koňmi, ze kterých srší pekelné jiskry. Sedí na kozlíku místo kočího, lomí rukama a volá: „Bude zle, bude zle!“ Koho chce varovat, není známo. Když projede celé Hradčany, za hrozného rachotu se její kočár opět propadne do země na stejném místě.

7) sv. Václav (I.) 925 – 935 +

   nazývaný Dědic české země, hlavní patron České země, *907/908 Stochov (Praha, Levý Hradec, Budeč u Kladna), +28.9.935 Stará Boleslav.

   Syn knížete Vratislava I. a kněžny Drahomíry. V době Vratislavovi smrti Václav podle tehdejšího práva nedosáhl plnoletosti. Byl ve věku  „když se brada černie aneb lóno chlpatí“ (zápis v kronikách), asi 13–14 let. Stal knížetem po smrti svého otce Vratislava v r. 921, ale protože nebyl zletilý, vládla za něho matka Drahomíra.

   Václav byl vychován svojí babičkou sv. Ludmilou na Tetíně, kde ho učil kněz Pavel, později se vzdělával na Budči a jeho učitelem byl kněz Učen (jméno se uvádí podle jeho učenosti. Pravděpodobně Gorazd, bratr jeho dědečka Bořivoje). Václav uměl česky, staroslověnsky, latinsky, německy a řecky. Ministroval při bohoslužbách, připravoval k nim hostie a pěstoval víno. Eucharistii (Sv. přijímání) považoval za zdroj duchovní síly.

   Po nástupu na trůn poslal do vyhnanství svoji matku (za vraždu sv. Ludmily), ale po krátké době ji zavolal zpět. Jako český panovník položil základy českého státu, vládl spravedlivě, laskavě a zbožně, vykupoval otroky, byl statečný a nebojácný, svědčí o tom zápisy v kronikách i vyhojená rána na jeho lebce. U dvorce Žitomíř (dnes Štolmíř) Václav pokořil zličského knížete Radslava (Radislava), kterému nabídl osobní souboj, bez zbytečných obětí na životech vojáků. Tím dosáhl mír. Radslav požádal Václava o odpuštění a ten mu odpověděl: "Vrať se v pokoji domů a měj na svém dosti, já od tebe víc nežádám."

   V roce 929 vpadl do Čech východofrancký (německý?) král (císař) Jindřich I. Ptáčník (876-936) s bavorským vévodou Arnulfem (890-937). Útok byl nečekaný a Sasové i Bavoři (Němci) bez velkého odporu pronikli až k Praze. Místo k boji došlo k diplomatickému vyjednávání a kníže Václav s císařem podepsal mírovou smlouvu a přispěl k rovnoprávnosti Čechů s Germány. Saský kronikář a mnich z kláštera v Korveji Widukind (925-975) napsal ve své kronice, že Jindřich přirazil k Praze a: „král jejich se vzdal trvale a Čechy poplatnými udělal“ (regemque eius in daditione accepit et Bohemias tributarias faciens). Nešlo o vazalství vůči Němcům, ti nebyli jeden národ, ani jednotný německý stát ani říše.

   František Palacký zvaný „Otec národa“ podsunul údaj z Kosmovy kroniky a napsal, že se sv. Václav zavázal platit roční poplatek za mír (tribut pacis) 120 volů a 500 hřiven stříbra.

   O tomto poplatku nepíše žádný kronikář z Václavovy doby. Poplatek popisuje Kosmova Kronika česká (1119-1125). Podle kronikáře Kosmy (1045-1125) tento poplatek (tribut pacis) zvaný Pipinův, platily slovanské kmeny v Čechách už v roce 805/806 synovi Karla I. Velikého Pipinovi Hrbatému (770-811) a přestali ho platit za dalšího Karlova syna Ludvíka I. Pobožného (778-840). V 10. století platil tento poplatek římský císař Ota I. Veliký (912-973) maďarským kmenům. Kronikář Dalimil ve 14. století napsal, že sv. Václav zbavil svou zemi poplatnosti.

    František Palacký podal nešťastný výklad věty „poddal a učinil Čechy poplatnými“ a dal základ všem, kteří líčí sv. Václava jako bázlivého kolaboranta. Odpůrci svatováclavské úcty tím dokazovali podřízenost sv. Václava k Římské říši. Na poplatek a podřízení se Říši se odvolávali i nacisté.

   Sv. Václav tento poplatek neplatil. V roce 1993 historikové údaj Františka Palackého vyvrátili. Historik Jan Royt napsal, že sv. Václav byl prozíravý panovník. Petr Bahník o něm napsal, že se sv. Václav snažil o uznání Čech jako právoplatné křesťanské země.

     Svatý Václav dal na Hradě postavit kostel sv. Víta (od roku 1344 katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha), do kterého uložil ostatek ruky sv. Víta, který na sněmu knížat dostal darem od císaře Jindřicha a tím se stali duchovně příbuznými.

   Podle některých historiků a zápisů z kronik byl sv. Václav ženatý s anglickou princeznou Aelgifou (Adiva) Jejich syn se jmenoval Zbraslav. Jeho jménem bylo nazváno město Zbraslav (část Prahy). O životě Zbraslava nejsou další zprávy. V První staroslověnské legendě je zmínka, že po Václavově smrti byly Boleslavem zavražděny i děti. Zbraslav mohl být mezi nimi. Podle některých historiků si Zbraslava vzala k sobě jeho teta Střezislava, manželka knížete Slavníka z rodu Slavníkovců, matka sv. Vojtěcha.

   Šíření křesťanství v Čechách se nelíbilo mladšímu bratru Boleslavovi, který se chtěl Václava zbavit a pozval Václava na pouť do kostela sv. Kosmy a Damiána do (Staré) Boleslavi a na křtiny Boleslavova syna, který dostal jméno Strachkvas/Ztrahquaz (na paměť strašného kvasu = hostiny). Strachkvas (*27.9.935, +996) se stal později mnichem, dal si jméno Kristián (křesťan, Křišťan) a napsal v latině českou kroniku Kristiánova legenda: Incipit vita et passio sancti Wenceslai et sanctae Ludmilae avae eius (Začíná život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily báby jeho).

   Cestou na jitřní (ranní mši) byl u dveří chrámu ráno 28. září přepaden Boleslavem a jeho služebníky, zavražděn na jeho hradě v (Staré) Boleslavi. Ihned po své smrti byl ctěn jako světec a ochránce země. Proto dal Boleslav I. přenést za tři roky 4.3.938 jeho tělo do Prahy a uložit do chrámu sv. Víta. Toto přenesení zemřelého do chrámu bylo aktem svatořečení. Oficiálně knížete Václava svatořečil biskup sv. Vojtěch v roce 970.

   Hlavní patron Českých zemí a českého národa, věčný panovník a dědic české země. Panovníci v Čechách jsou považováni za zástupce sv. Václava. U jeho pomníku na Václavském náměstí v Praze se odehrávaly nejdůležitější události naší země. Den svatého Václava 28. září byl 19.5.2000 navržen a 9.8.2000 vyhlášen státním svátkem České republiky – „Den české státnosti (sv. Václav)“. Od roku 1994 patron junáků-českých skautů.

   Adiva (Aelgifa, *920?), nebo případná manželka neznámého jména. Anglická princezna, sestra krále Athelstana. Podle zkoumání historiků V 90. letech 20. století bylo ze starých kronik zjištěno, že pravděpodobnou Václavovou manželkou byla anglická princezna Adiva (Aelgifa - Aelgifa). Podle zápisů v kronikách poslal anglický král Athelstan (Ethelstan, 895-939) do Kolína nad Rýnem na saský královský dvůr Jindřicha I. Ptáčníka své dvě sestry, princezny Eadgifu (910?-946) a Aelgifu (915?-?), jejich otcem byl král Wessexu Eduard I. Starší (870-924).

   Protože Sasové neuměli anglická jména vyslovit, začaly obě princezny nazývat po svém. Eadgifa dostala jméno Edita, Aelgifa jméno Adiva, Adivea. Edita se stala manželkou Oty I. Velikého (912-973), syna Jindřicha I. Ptáčníka. Podle kronikáře Ethelwerda "byla Adiva provdána za jakéhosi krále při Jupiterských horách" (Alpy), údajně do Čech za knížete Václava, s kterým měla syna Zbraslava.

   Historikové tak usuzují podle nalezených českých denárů z 10. století, na kterých je vyraženo jméno Adiva. Někteří vědci je datují do nástupu Boleslava II. v roce 972, ale to by bylo Adivě přes 50 let.

8) Boleslav I. 935 – 972 +

   *915, +15.7.972, zvaný Ukrutný, bratr sv. Václava, manželka Biagota (Blagota), pravděpodobně s ní měl 4 děti: Boleslav II., Doubravka (*933, +977, vdaná 965, manžel polský kníže Měšek I. Piastovec 935-992), Strachkvas–Kristián (Ztrahquas *27.9.935, +996, kronikář),  a sv. Mlada–Marie (*936, +8/9.2.994). Oženil se s Biagotou 928-930, kdy se setkal jeho otec Vratislav I s bulharským carem Petrem I. (+970), bratrem princezny Blahoty. Švagr knížete Slavníka.

    Od svého otce Vratislava I. dostal území východně od Prahy, kde vybudoval své sídlo (Stará) Boleslav a kde 28.9.935 zabil svého bratra Václava. Po vraždě dal povraždit kněze a Václavovy rádce. Jeho družina vyjela do Prahy a likvidovala Václavovy stoupence. Některým se podařilo utéci. Byl to největší masakr v českých dějinách.

    Boleslav rozšířil území českého státu přes Krakov (Polsko), Lvov a Přemyšl (na Ukrajině), připojil Moravu a Slovensko. Jako první panovník v českých dějinách dal razit stříbrné denáry. 14 let bojoval s Říší a od jihu odrážel útoky Uhrů (Maďarů). Podpobil se německému králi Ottovi I. a Maďary společně porazili.

    Jeho syn Strachkvas studoval teologii v Řezně, kde vstoupil do řádu benediktinů, stal se mnichem, aby odčinil otcovu vinu a přijal jméno Kristián (Křišťan). Napsal spis (dnes známý jako) Kristiánova legenda, kde sepsal první životopis sv. Ludmily a sv. Václava. Boleslavova nejmladší dcera Mlada–Marie se stala 1. abatyší v klášteře benediktinek u sv. Jiří na Hradě.

     Panovníkovo jméno nese město Stará Boleslav. Dcera Doubravka Česká patří mezi významné české princezny (viz Dagmar a Anna Anglická, Česká), které se zapsaly do dějin Evropy.

   Biagota (*901, Bjagota, Blagota, Blahota), neznámá kněžna germánského, nebo slovanského, pravděpodobně bulharského původu, dcera 1. bulharského cara Simeona I. (+927). Jméno Blagota bylo nedokonalými opisy změněno na Biagota. Jméno se objevuje na denárech knížete Boleslava I. Na rubové straně mincí je opis: BIAGOTACOIIIIX, nebo BIAGOTACOVIIX (BIAGOTA CONIUX, CONIUNX = Biagota choť, manželka). Možná matka Boleslava II., nebo pouze tří mladších dětí.

9) Boleslav II. 972 – 999 +

     zvaný Pobožný, *932, +7.2.999, jeho 1. manželkou byla neznámá princezna (možná princezna Elfgifa-Adivea, kterou by mohl přivést od Oty I. do Čech sv. Václav pro svého synovce Boleslava II.), jejich syn: Boleslav III. Ryšavý. 2. manželka neznámého jména. Měli spolu 3 děti: Václav (+ v dětském věku), Jaromír a Malfrída (Malfrieda? vdaná, +1000, 5. manželka, manžel sv. Vladimír I. Kyjevský 958/60-1015). Za vlády Boleslava II. bylo v r. 973 založeno pražské biskupství a svatojiřský klášter na Hradě. Boleslav se stal jeho druhým zakladatelem.  

     V roce 989 se stala jeho 3. manželkou kněžna Emma (+1005/6), dcera anglosaského nebo burgundského krále Konráda. Jejich synem byl Oldřich.

      V Kosmově kronice je zápis o knížeti a jeho sestře sv. Mladě: "Byl pak tento kníže Boleslav II. muž nejkřesťanštější, věřící v obecnou církev, otec sirotků, ochránce vdov, utěšitel zarmoucených, milostivý přijímatel duchovních a poutníků, kostelů Božích obzvláštní zakladatel. Neboť jak čteme v privilegiu kostela svatého Jiří, dvacet kostelů náboženství křesťanského jako věřící křesťan založil a nadal je všemi požitky, které náleží ke kostelním potřebám, hojnou měrou.

   Vlastní jeho sestrou byla Mlada, panna Bohu zaslíbená, v svatém Písmu vzdělaná, křesťanskému náboženství oddaná, pokorou nadaná, v hovoru líbezná, k chudým a sirotkům štědrá příznivkyně a veškerou poctivostí mravů ozdobená. Ta se odebrala na zbožnou pouť do Říma a byla tam od otce apoštolského vlídně přijata; pobyvši tam nějaký čas, sdostatek se s mnišskými pravidly seznámila. Papež ... vysvětil ji na abatyši se změněným jménem Marie a dal jí řeholi svatého Benedikta a opatskou berlu. Potom nová abatyše...jela do drahé vlasti se svým průvodem velmi potěšeným.

   Dojeli ke knížecímu hradu Praze a kníže Boleslav uctivě uvítal dlouho očekávanou drahou sestru... Ona vypravuje svému bratru o mnohém, co v Římě viděla nebo slyšela... mu odevzdala list, od Otce apoštolského proň určený: Jan, sluha sluhů Božích, Boleslavovi, ctiteli víry katolické, apoštolské požehnání... Dcera naše, tvoje rodná sestra, jménem Mlada, též Marie, přinesla mezi jinými žádostmi..., aby s naším povolením v tvém knížectví ke cti a slávě církve Boží smělo být zřízeno biskupství...  A proto z plnomocenství apoštolského a z moci svatého Petra, knížete apoštolského, jehož jsme, jakkoli nehodní, přece náměstky, svolujeme a schvalujeme a ustanovujeme, aby při kostele svatého Víta a svatého Václava mučedníků povstal biskupský stolec a při kostele svatého Jiří mučedníka, aby byl zřízen pod řeholí svatého Benedikta a pod poslušenstvím dcery naší, abatyše Marie, sbor svatých panen.

   Ale ne podle obřadů neb sekty bulharského a ruského národa, nebo dle slovanského jazyka, nýbrž vyvol..., k tomu dílu jednoho hodného kněze k libosti celé církve, především v latinském písmě vzdělaného, který by dovedl ...úrody víry vaší Kristu odvésti. Buď zdráv!'

   A ihned, jak bylo nařízeno, podle úrady knížete a abatyše byl kostel svatého Víta určen pro budoucího biskupa, kostel svatého Jiří mučedníka byl však na ten čas dán abatyši Marii, sestře knížete."

   Druhá Kosmova zmínka o Mladě se nachází v kap. XXVI: "(Vojtěch) byv vysvěcen dne 11. měsíce června, jel se svými průvodčími do drahé vlasti, a když přišel k hradu Praze bosýma nohama a s pokorným srdcem, za radostného zpěvu duchovenstva i lidu vsedl na biskupský stolec. Na radu tohoto přeslavného pastýře Vojtěcha a na přímluvu své milované sestry, řečené abatyše Marie, kníže Boleslav udělil dobrovolně z lásky a potvrdil oběma svatou mocí církevních zákonů vše, co podnes má a drží pražský biskup v svém biskupství a oč požádala abatyše, aby bylo dáno darem nebo k užívání jejímu klášteru." (Kosmova kronika česká. Přel. K. Hrdina a M. Bláhová. Praha: Svoboda, 1972, s. 41n., 45). (kap. XII.).

   Na Vyšehradě dal Boleslav II. postavit knížecí hradiště. Založil město Mladá Boleslav.  

   V r. 981 se velké území českého státu začalo rozpadat s nástupem kyjevského knížete sv. Vladimíra I. Velikého a polského krále Boleslava I. Chrabrého. Boleslav II. vyostřil vztahy se svým vzdáleným strýcem pražským biskupem sv. Vojtěchem. Jednalo se o různé pravomoci, hlavně duchovního směru. V roce 992 byl kníže Boleslav raněn mrtvicí a předal vládu synovi Boleslavu III., který, ještě za otcovy vlády, dal 28.9.995 vyvraždit Slavníkovce na Libici. Někteří historikové se domnívají, že se tak stalo i bez otcova vědomí. Podíl na této vraždě mohli mít i Vršovci. Touto vraždou byly sjednoceny Čechy pod jednoho Přemyslovského panovníka.

    Boleslav II. Pobožný zemřel v 65 letech. Pohřben v basilice sv. Jiří na Pražském hradě. Jeho hrob byl poprvé otevřen 25.11.1959. Byly v něm nalezeny jeho ostatky, různé předměty a železné kruhy z jeho rakve.

 Emma Italská, Francká, Česká  (Hemma, Jeima) *948/949, +2.11.1006 Mělník. Otec Lothar II. z Provence (+950), matka sv. Adéla Burgundská (od roku 951 císařovna a manželka císaře Oty I. Velikého, syn císaře Jindřicha I. Ptáčníka 876-936). Její sestrou byla Gisela, manželka bavorského knížete, později německého krále Jindřicha II. Manželka západofranckého krále Lothara I. Francouzského (941-986). 3. manželka českého knížete Boleslava II. Pobožného. Emma žila s matkou na císařském dvoře.

    V roce 966 byla provdána za krále Lothara I. Ten vedl časté války se svým bratrancem Otou II., který byl nevlastní bratr Emmy. Matka krále Ludvíka V. Francouzského (967-987, poslední Karlovec), s kterým žila, po smrti manžela, na jeho dvoře. Druhý syn Ota Eudes se stal knězem v Remeši.

     Protože se na trůn snažil dostat Lotharův bratr Karel vévoda Dolnolotrinský, nechal Lothar I. Francouzský v roce 979 korunovat syna Ludvíka a prohlásil ho spoluvládcem. Karel začal Emmu nenávidět. Emma se snažila o dobré vztahy s Říší, které Ludvík odmítl a matku vykázal ode dvora.

    Po Ludvíkově smrti nastoupil na trůn nelegálně Hugo Kapet, který vzal trůn Karlu Dolnolotrinskému. Karel dal královnu Emmu uvěznit. Díky vlivu svých příbuzných byla na začátku roku 989 propuštěna a provdána za českého knížete Boleslava II. Podle Kosmovy kroniky byla v Čechách velice ctěna a byla synům knížete Boleslava výbornou matkou. Boleslav III. usiloval o život svých bratrů Jaromíra a Oldřicha i nevlastní matky, která byla nucena uprchnout do ciziny. Asyl našli u její sestry Gisely a Jindřicha II. v Bavorsku.

    Nechala zhotovit Wolfenbüttelský kodex s Gumpoldovou legendou o životě sv. Václava, kterého byla velkou ctitelkou a jeho kult propagovala i v cizině.

    Po návratu do Čech dožila na svém věnném městě Mělníce, kde dala razit vlastní mince, podle práva, které ji dal král Lothar I. Její jméno nese na denárech znaky cyrilice a latiny: Эиma Regina-Melnic civitas (Jeima královna-Mělník město). Svatbou s Boleslavem II. se stala kněžnou, na mincích dala razit své jméno a královský titul.

    V roce 1885 popsal Václav Hanka nález mincí se jménem královny Emmy. Stejné mince se našly ve Staré Boleslavi v  roce 1931. Francouzští archeologové ve Fecampu nalezli v roce 1963 podobné mince s nápisem: EMMA REGINA. Při porovnání mincí je pravděpodobné, že Emma Francká a Emma Česká je jedna osoba.

    Postava kněžny Emmy (Jeimy) je nejzáhadnější v českých dějinách.

10) Boleslav III. 999 – 1002

   zvaný Ryšavý, *966, +1037. Jeho manželkou byla Predslava Vladimirovna Kyjevská. Jejich dcera provdána za jednoho z Vršovců. Za otcovy vlády a pravděpodobně bez jeho vědomí, nechal 28.9.995 vyvraždit Slavníkovce na Libici. Bratra Oldřicha chtěl udusit v lázni, bratra Jaromíra nechal v r. 999 vykastrovat. Jejich matka Emma (Jeima) s oběma bratry utekla do Bavor k sestře Gisele, manželce bavorského vévody Jindřicha II. (pozdějšího krále).

    Boleslav III. v r. 999 prohrál s Boleslavem I. Chrabrým boj o tehdy český Krakov. Rod Vršovců vyprovokoval v roce 1002 povstání. Boleslav uprchl do Svinibrodu k Jindřichovi (otec Jitky, kterou unesl Břetislav v r. 1021). Za rok se vrátil na trůn.

   Predslava, dcera novgorodského (později kyjevského) knížete sv. Vladimíra I. Svjatoslaviče (Kyjevského) z kmene Rurikovců a jeho třetí manželky varjažské princezny Rodněgy Polocké. Vlastní sestra Jaroslava I. Moudrého, nevlastní sestra mučedníků sv. Borise/Romana a Gleba/Davida. 

   V některých pramenech je uváděna jako milenka polského krále Boleslava I. Chrabrého, který v letech 1003-1004 obsadil Čechy. Boleslav I. Chrabrý byl bratranec jejího manžela a její nevlastní matky Malfrídy, synovec Boleslava II. Pobožného.

11) Vladivoj listopad 1002 – 1003 leden

   Polský Piastovec. Pravděpodobný mladší syn polského knížete Měška I. a Doubravky Přemyslovny. Po matce bratranec Boleslava III., bratr Boleslava I. (IV.) Chrabrého, který ho dosadil na český trůn. Podle některých historiků by mohl být Přemyslovec z vedlejší větve rodu, kterou založil neznámý bratr knížete Bořivoje. Vladivoj si od německého krále Jindřicha nechal udělit Čechy v léno a založil tak tradici trvající několik staletí. Jeho pijáckým přítelem byl saský mnich Thiddag (+1017), který byl jmenován za biskupa pražského. Historik Václav Novotný o jeho době zapsal: „Kníže byl neustále opilý a biskup málokdy střízlivý.“ Vladivoj se upil k smrti, toho využil Boleslav III. a vrátil se koncem ledna 1003 na český trůn.

10) Boleslav III. Ryšavý 1003

   +1037. Opět na trůnu. Protože neměl syna a jeho zeť Vršovec by se stal následníkem trůnu, rozhodl se ho zbavit. 9. 2.1003 pozval svého zetě Vršovce na Hrad na masopustní hody, nechal zavraždit velmože z jeho družiny a zeťovi rozsekl hlavu. Boleslav Chrabrý ho sesadil z trůnu a zajal, oslepil ho a odvezl do Krakova, kde ve vězení zemřel v některém polském klášteře. V kronice je tento zápis: "Od nikoho neželen i umřel."

12) Boleslav IV. (I.) Chrabrý 1003 – 1004

   Polský Piastovec. *967, +17.6.1025, syn knížete Měška I. a Doubravky Přemyslovny, po matce Přemyslovec. 1.polský král. Pravděpodobně starší bratr knížete Vladivoje. Polský král, bratranec českých knížat Boleslava III., Oldřicha a Jaromíra, kterému dal český trůn. V Polsku Boleslav toho jména První. Jeho milenkou byla manželka Boleslava III. Predslava Vladimirovna (dcera sv. Vladimíra I. Kyjevského).

13) Jaromír 1003, 1004 – 1012

   *973, v r.999 ho nechal vykastrovat bratr Boleslav III., před kterým musela jeho matka Emma uprchnout i s dětmi k příbuzným do Bavorska, v r. 1010 se přidal k okupaci Polska bavorským vévodou německým králem Jindřichem II., společně vytlačili polská vojska z Čech, ale Morava zůstala pod polskou nadvládou do roku 1019. V r. 1012 vyhnán bratrem Oldřichem, utekl do Bavorska ke svému bratranci vévodovi Jindřichovi a ten ho dal uvěznit v Utrechtu. Zanedlouho ho vydal knížeti Oldřichovi, který ho uvěznil na hradě v Lysé, kde byl 21 let.

14) Oldřich 1012 – 1033

   *989 (975), 1. manželka Juta (Jitka, Guta). Vyhnal ji po seznámení se selkou Boženou, kterou poznal v r. 1002–1003 na svém údělu na Žatecku u dnešních Postoloprt. Jejich syn byl Břetislav. V době narození Břetislava bylo Oldřichovi 16 let. V r. 1012 vyhnal bratra Jaromíra, v r. 1015 dobyl s německým králem Jindřichem II. polský hrad Businec.

   V r. 1017 vpadli Poláci opět do Čech a okupovali je do r. 1019, kdy byli vyhnáni. Po skončení okupace připojil Oldřich Moravu k českému knížectví a dal ji synovi Břetislavovi.

   V r. 1032 založil se sv. Prokopem sázavský klášter.

   Na příkaz císaře Konráda II. byl v r. 1033 zatčen a uvězněn v Řezně (Regensburg), důvodem byly jeho výboje do Uher, propuštěn na jaře 1034. Po návratu z Řezna dal za tři dny oslepit bratra Jaromíra a vyhnal syna Břetislava. Dal vykastrovat svého vzdáleného synovce Měška II., syna Boleslava I. Chrabrého, který k němu utekl před svým bratrem Bezprymem.

   Kronikář Kosmas vložil knížeti Oldřichovi tato slova určená českým lechům a vladykům:   

   "Tak to v světě chodí, že se z chlapa šlechtic rodí

   a že sedlák neřídce za otce má šlechtice.

   Stříbro poctu rodu vrací, chudý šlechtic jméno ztrácí.

   Pán i kmán jsou jedna krev, proto potlačte svůj hněv,

   že jsem si vzal za ženu prostou dívku Boženu.

   Ve mně každý pána hledá. Na Přemysla, na praděda

   pomyslete. Z oráče když povýšen na českého knížete."

Juta (Jitka, Guta), pravděpodobně Němka. První manželka knížete Oldřicha. Urozená šlechtična. Možná byla domácího původu, ale většina historiků se přiklání k jejímu původu z Německa. Protože byla neplodná a nedala Oldřichovi žádné děti, Oldřich ji vyhnal. Událost popsal kronikář Kosmas: "Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav."
Božena, +1052, dcera Domaroda Křesiny a Samoborky. 2. manželka knížete Oldřicha. Kronikář Kosmas zapsal: „Knížeti Oldřichovi se narodil potomek z ženy jménem Božena, která byla Křesinova.“ Obrozenci v 19. století tvrdili, že byla manželkou jakéhosi Křesiny. Historikové 20. a začátku 21. století došli k závěru, že jméno křesina znamenalo otcovo zaměstnání; latinsky crusinarius = kožešník (Jan Bauer, Záhady českých dějin 2002). Nebyla manželkou Křesiny, ale dcerou kožešníka (křesiny) Domaroda.

   Byla velkou ctitelkou sv. Václava a na své vlastní přání byla pohřbena u kostela sv. Kosmy a Damiána (hrob je na stejném místě, dnes v basilice sv. Václava) ve Staré Boleslavi.

   Trutnovský kronikář Šimon Hüttel (1530-1601) napsal, že Božena byla dcera Ondřeje Bosny.

13) Jaromír 1033 – 1034

   + 4.11.1035, opět na trůnu, v r. 1034 oslepen bratrem Oldřichem. Po jeho smrti se vzdal vlády a uvedl na trůn synovce Břetislava. Jeho jméno je v názvu města Jaroměře (Jaromier). Za ostrou řeč proti Vršovcům při Břetislavově nastolení, ho Vršovec Kochan propíchl odspodu na záchodě. Kníže Břetislav dal za to Kochana umučit.

14) Oldřich 1034 +

 opět na trůnu, +9.11.1034. Pohřben v basilice sv. Jiří na Pražském hradě.

15) Břetislav I. 1034 – 1055 +

   zvaný český Achilles. *1005, +10.1.1055 Chrudim. Syn šestnáctiletého Oldřicha a Boženy. Obnovitel českého knížectví. V roce 1019 se stal správcem Moravy, kterou dobyl jeho otec na Polácích. Proti velmožům musel usilovat o trůn a to si mohl zajistit pouze panovnickým sňatkem. Svou manželku rakouskou bamberskou princeznu Jitku (Juditu, Gutu), unesl v r. 1021 z kláštera ve Svinibrodu (Schweinfurt), kde byla na výchovu, s ní měl 5 dětí: Spytihněv II., Vratislav II. (I.), Konrád I. Brněnský, Jaromír (Gebhard, 8. pražský biskup), Ota I. Olomoucký.

   Pro své syny založil údělná knížectví v Brně, Olomouci a Znojmě (zaniklo ve 12. století). V roce 1039 vpadl do Polska, dobyl Krakov, Poznaň a Hnězdno. Z basiliky Panny Marie ve Hnězdně odvezl (ukradl) ostatky sv. Vojtěcha a Pěti bratří. Tam také vyhlásil tzv. Břetislavova statuta = zákon o dodržování křesťanských mravů. Za odvezení ostatků sv. Vojtěcha dostal pokutu od 146. papeže Benedikta IX. postavit kostel na místě mučednické smrti sv. Václava. V r. 1041 dostal od německého krále Jindřicha III. Slezsko, které vrátil v r. 1054 polskému králi Kazimírovi I. a ukončil spory o česko-polskou hranici, v r. 1054 vyhlásil seniorátní řád (stařešinský), kdy se knížetem stane nejstarší člen přemyslovského rodu (zákon zrušil 35. panovník Přemysl I. Otakar), mladší příbuzní měli vládnout na Moravě. Zemřel v Chrudimi při výpravě do Uher.

   Jitka (Guta, Judita, * 1003, + 2. 8.1058). Jejím otcem byl bamberský markrabě Jindřich Nordgavský ze Svinibrodu (Schweinfurt – severní marka bavorská). Matka Gerbega. Pravnučka bavorského vévody Arnulfa (současník sv. Václava). Ota I. Bílý byl Jitčin bratr (+ v Uhrách). Kronikář Kosmas mylně napsal, že byla dcerou Oty I. Bílého, který pocházel z královského rodu. V roce 1055 ji vyhnal syn Spytihněv II. Utekla do Uher ke králi Petrovi Orseolovi, za kterého se vdala. V Uhrách zemřela. Za několik let po své smrti přenesena z Uher a uložena vedle manžela v katedrále sv. Víta v Praze.

16) Spytihněv II. 1055 – 1061 +

   syn Břetislava I., *1031, +28.1.1061. Manželka Ida Wettinská. S ní měl dvě děti: dcera neznámého jména (provdaná za Wichmanna z Celly), syn Svatobor (německy Fridrich) se stal v roce 1085 aquilejským patriarchou. Byl zavražděn na ulici (+23.2.1086). Knížeti se nelíbilo, že Němci (Bavoři) začínají mít velký majetek, vydal 10.1.1055 rozkaz, že: „všichni Němci musí do tří dnů opustit českou zemi“. Příkaz platil i pro jeho matku Jitku (Gutu), která uprchla v r. 1056 do Uher i se synem Vratislavem. Vratislavovu manželku Marii dal Spytihněv uvěznit. Bratry Konráda a Otu vzal do Prahy, obsadil Moravu a dal popravit 300 moravských velmožů. V r. 1059 – 1060 začal na Hradě stavět na místě rotundy sv. Víta novou basiliku a zasvětil ji sv. Vítu, Václavu a Vojtěchu. Od 156. papeže Mikuláše II. dostal právo nosit při slavnostních příležitostech biskupskou mitru.

   Ida (Hidda) Wettinská (*1040?, +1070?) dcera Dietricha z Wettinu v Dolní Lužici (Sasko) a Matyldy Míšeňské. Po manželově smrti v roce 1061 byla vyhnána i s oběma dětmi z Čech. František Palacký předpokládal, že Wettinové byli Slované.

17) Vratislav II. (I.) 1061 – 1092 +

   *1032, +14.1.1092, druhý syn Břetislava I., bratr Spytihněva II.  1. manželka Marie zemřela ve Spytihněvově žaláři. 2. manželka Adléta Uherská (Adleyta). Spolu měli 5 dětí: Břetislav II. (+1100), Vratislav (+1061), Jitka Přemyslovna (Judita, po babičce Juditě ze Svinibrodu, *1056/58, +25.12.1086, vdaná 1080, manžel polský král Vladislav I. Heřman 1042-1102, jejich syn byl Boleslav III. Křivoústý), Ludmila (+1100 v dětském věku). 3. manželka Svatava Polská (pravnučka Doubravky Přemyslovny, vnučka sv. Vladimíra I., dcera Kazimíra I. Obnovitele a Dobroněgy Kyjevské, sestra Vladislava I. Heřmana a tím i švagrová svého manžela Vratislava II.) s ní měl 4 děti: Bořivoj II. (1064-1124), Vladislav I. (1065-1125), Jitka Grojčská (Judita, 1066-1108, manželka Viprechta Grojčského/1050-1124/, rádce Vratislava II.), Soběslav I. (1075-1140), Boleslav (+1091 v dětském věku). Vratislav nastoupil na trůn 2.2.1061 a svým bratrům Konrádovi Brněnskému a Otovi Olomouckému rozdělil v r. 1061 Moravu na dva díly. Znojemský úděl zrušil a přidal Konrádovi do Brna. Dal převézt tělo své vyhnané matky Jitky a pohřbil ji vedle svého otce Břetislava I. v basilice sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze.

   V r. 1063 založil olomoucké biskupství a v r. 1064 povolal zpět na Sázavu benediktinské slovanské mnichy. Přesídlil z Pražského hradu na Vyšehrad. V r. 1070 začal na Vyšehradě stavět chrám sv. Petra a Pavla. Podle jeho životopisce nanosil 12 nůší kamene. Od 157. papeže Alexandra II. dostal právo nosit při slavnostních příležitostech biskupskou mitru, v letech 1081 – 1084 pomáhal německému králi Jindřichu IV. v bojích. V roce 1085 získal za zásluhy od nově jmenovaného císaře Jindřicha IV. královskou korunu pro svou osobu. Koruna ani titul se nevztahoval na jeho potomky (viz 26. panovník Vladislav II., 35. Přemysl Otakar I.). Jako první český král Vratislav I. s manželkou Svatavou (1. česká královna) byl korunován trevírským arcibiskupem Egilbertem v německé Mohuči (Mainz) 11. 4.1085. Slavnostní korunovace v den sv. Víta 15. 6.1086 v basilice sv. Víta v Praze na Hradě. K jeho pražské korunovaci byl vytvořený Vyšehradský kodex–evangeliář s iluminacemi. Byl mu udělen i titul krále polského (1085-1092).

   Smířil se s ním polský kníže a nově zvolený protikrál Vladislav I. Heřman a vzal si jeho dceru Juditu. Po smrti Oty Olomouckého získal vládu nad celou Moravou jeho bratr Konrád Brněnský. V roce 1091 mu za to král Vratislav I. vyhlásil válku. Při obléhání Brna se vzbouřil Vratislavův syn Břetislav. Konrádova manželka Virpirka vyprosila na králi milost pro oba vzbouřence. Konráda určil Vratislav podle stařešinského řádu svým nástupcem. 158. papeže Řehoře VII. žádal o zachování slovanské liturgie.

   Při lovu spadl Vratislav z koně a zabil se. Byl pohřben v basilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Podle královského testamentu (poslední vůle) se za něho koná v den výročí smrti zádušní mše svatá. Koná se každoročně od roku 1093 a slouží ji členové Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, kterou založil v r. 1070. Probošt vyšehradské kapituly byl až do 15. století kancléřem království a ministrem zahraničí.

   Marie, neznámá německá princezna.

  Adléta Uherská (*1040, +27.1.1062), dcera uherského krále Ondřeje I. Bílého Katolického a Anastázie Rurikovny Kyjevské. Vnučka kyjevského knížete Jaroslava I. Jiřího Vladimiroviče Moudrého.

  Svatava Polská (*1046/48, +1.9.1126), dcera Kazimíra I. Obnovitele Polského a Dobroněgy, dcery kyjevského knížete sv. Vladimíra I. Neteř kyjevského knížete Jaroslava I. Jiřího Vladimiroviče Moudrého. Prababičkou Svatavy byla Doubravka, dcera Boleslava I. Jako první česká královna Svatava byla korunována trevírským arcibiskupem Egilbertem v německé Mohuči (Mainz) 11. 4.1085. Slavnostní korunovace krále a královny se odehrála na den sv. Víta 15.6.1086 v basilice sv. Víta v Praze na Hradě. Královna Svatava se přičinila, aby všichni její tři synové Bořivoj II. Vladislav I. a Soběslav I. se stali českými panovníky.

18) Konrád I. Brněnský 1092 +

   *1035, +8.9.1092, třetí syn Břetislava I., bratr Spytihněva II., krále Vratislava I. a Oty, údělného knížete v Olomouci. Vládl od 22.1.1092 do své smrti. S manželkou Wirpirkou z Tenglingu měl dva syny: Oldřich Brněnský (+1113), Litold Znojemský (+1112, jeho manželkou byla Ida Babenberská, dcera Leopolda II. Rakouského, sestra sv. Leopolda III. Rakouského, sestra Herbiky /Gerberga/, manželky Bořivoje II.).

   Virpirka (Virpirka, Wilbura, Hildburga) z Tenglingu, dcera Fridricha I. z Tenglingu a Bilihildy (Pilihilda). Sňatek s Konrádem v roce 1054.

19) Břetislav II. 1092 – 1100 +

   +22.12.1100 Zbečno, syn Vratislava II. z 2. manželství. Za manželku měl Lukartu z Bogenu. Jejich syn Břetislav (III., *30.6.1095, +8.3.1130?, v r. 1130 byl oslepen, když chtěl svrhnout nevlastního strýce Soběslava I.). Vládl od 14. 9.1092. V r. 1096 vyhnal slovanské mnichy benediktiny ze Sázavy a uvedl tam benediktiny latinského obřadu z Břevnova. Slovanská liturgie byla zrušena z obavy, aby se Češi neodklonili k východní (pravoslavné) liturgii. V r. 1097 vyhnal ze země syny Konráda Brněnského, své bratrance Oldřicha Brněnského (v té době nejstarší Přemyslovec) a Litolda Znojemského. Jejich úděly předal svému nevlastnímu bratru Bořivoji II., kterého označil za svého nástupce, kterým měl být Oldřich Brněnský a tím porušil stařešinský zákon vydaný v r. 1054. Před Vánoci byl na lovu zavražděn u hrádku Zbečno vrahem Lorkem najatým od Vršovců. Jeho synem Břetislavem (III.) vymřela Vratislavova linie.

   Lukarta z Bogenu (* 1075-31.12.1105?), dcera vévody Aschwina z Windber-Bogenu (Bavorsko). Sňatek s Břetislavem II. v roce 1094.

20) Bořivoj II. 1101 – 1107

   *1064, +2.2.1124, syn Vratislava II. z 3. manželství, mladší nevlastní bratr Břetislava II., nastolen 25.12. 1101. Manželka Herbika Babenberská. S ní měl 6 dětí: Jaromír Jemnický ( +1138), Spytihněv (+9.1.1157), Lupolt Olomoucký (+1143), Boleslav (+1146), Richenza (Rejčka, +27.2.1123), Albrecht (+ 7. 4.1123). Do Čech se vrátil jeho vzdálený strýc Oldřich Brněnský a měl zájem o vládu, to se mu nepodařilo, ale získal zpět brněnský úděl. V r. 1105 chtěl český knížecí stolec Svatopluk Olomoucký, který ho získal za dva roky. V r. 1107 musel kníže Bořivoj II. uprchnout do Polska ke svému synovci Boleslavu III. Křivoústému. Doprovázel ho 17 letý bratr Soběslav I. V r. 1110 se pokusil opět dostat na trůn, ale uvěznil ho císař Jindřich V., z vězení ho propustil v roce 1116.

   Herbika, Helbirga, Gerberga Babenberská ( *1085?, +13.7.1142), dcera Leopolda II. Rakouského, sestra sv. Leopolda III. Rakouského.Sňatek s Bořivojem ve Znojmě 18.10.1100. Její sestra Ida byla manželkou Litolda Znojemského.

21) Svatopluk Olomoucký 1107 – 1109 +

   +21.9.1109, vnuk Břetislava I., syn Oty I. Olomouckého a Eufémie Uherské, bratranec Bořivoje II., bratr Oty II. Černého Olomouckého. Manželka neznámého jména. Jejich syn byl Václav Jindřich Olomoucký (1107-1130). Někteří historikové se domnívají, že to byli dva synové: Václav a Jindřich. V r. 1107 svrhl svého bratrance Bořivoje II., protože podle stařešinského zákona měl nárok na knížecí stolec už v r. 1092. Chtěl si nechat potvrdit trůn od císaře Jindřicha V., ten ho nechal uvěznit a za propuštění požadoval 10 000 hřiven stříbra (2,5 tuny). Kníže složil dvě třetiny pod podmínkou, že bude bojovat proti uherskému Kolomanovi. Jeho nepřítomnosti využili Poláci a vtrhli do Čech. To bylo dáváno za vinu Vršovcům, které dal v říjnu 1108 vyvraždit ve Vraclavi u Vysokého Mýta. Ve druhé válce s Uhry přišel na Moravě o oko. Spěchal na pomoc Jindřichovi V. do Slezska a zemřel proboden kopím atentátníka ve vojenském ležení při válce s uherským králem Kolomanem. Vrah byl najat posledním Vršovcem Janem z Tisova, nebo příbuznými sesazeného Bořivoje II. Po smrti Svatopluka Olomouckého se pokoušela jeho družina prosadit na trůn jeho bratra Otu II. Černého, syna Oty I. Olomouckého. 

   Manželka neznámého jména

22) Vladislav I. 1109 – 1117 vrátil vládu bratru Bořivojovi II.

   druhý syn z 3. manželství Vratislava II./I., mladší bratr Bořivoje II. Manželka Richeza, s ní měl 4 děti: Vladislav II. (1110-1174), Děpolt (1120-1167, manželka dcera Albrechta Medvěda), z jeho linie pokračuje rod Děpolticů, Jindřich Přemyslovec (1122-1169, manželka Markéta, +19.1.1186, měli syna Jindřicha Břetislava III.), Svatava Česká (1125-1146, v Německu známá pod jménem Luitgarda, manžel Fridrich (Bedřich) z Bogenu, purkrabí v Řezně/Regensburg).

   Po propuštění Bořivoje z vězení mu vrátil trůn. V r. 1110 ve sporech o český trůn s bratrancem Otou II. Černým (Olomoucký) a s bratry Bořivojem II. a Soběslavem I., uprchl nejmladší bratr Soběslav I. s českou šlechtou do Polska a požádal svého synovce polského krále Boleslava III. Křivoústého o pomoc. Ten vpadl do Čech a smířil knížecí bratry Vladislava I. a Soběslava I.

   Navzdory bojům o trůn se svými příbuznými obnovil kníže Vladislav I. celistvost státu. V r. 1114 dostal od císaře titul říšského číšníka, z této hodnosti vzniklo právo českého krále volit římského císaře. + 12. 4.1125.

   Richeza z Bergu (Rejčka, *1095, +27.9.1125), dcera Jindřicha z Bergu a Adelheidy z Mochentalu v Rakousku. Sňatek s Vladislavem I. v r. 1111. Její sestra Žofie si vzala Otu Černého Olomouckého a další sestra Salomena z Bergu se vdala za polského Boleslava III. Křivoústého. Richeza se po smrti manžela vrátila do Rakouska a chtěla dožít v klášteře ve Zwiefaltenu. Zemřela během cesty a je pohřbena v klášteře v Reichenbachu.

20) Bořivoj II. 1117 – 1120 sesazen

   +2.2.1124. Syn Vratislava II./I. V tomto období postihly Čechy přírodní pohromy a neuspěl ani ve válce s Uhry, byl sesazen z trůnu a donucen odejít do uherského vyhnanství, kde zemřel. Žádný z jeho synů se nestal knížetem a v další generaci tato větev Přemyslovců vymřela. Jeho manželka byla Herbika Babenberská, sestra sv. Leopolda III. Rakouského.

22) Vladislav I. 1120 – 1125 +

   + 12. 4.1125, opět na trůnu. Po usednutí na trůn vládl klidně další čtyři roky, v r. 1124 onemocněl a jeho matka královna Svatava svolala přední šlechtice na Vyšehrad a spolu s knížetem se dohodli na jeho nástupci, aby se předešlo krvavým bojům. Tím definitivně opustili seniorátní (stařešinský) řád o nástupnictví nejstaršího člena rodu.

23) Soběslav I. 1125 – 1140 +

   * 1090, + 14. 2.1140, nejmladší syn Vratislava II. z 3. manželství, bratr Vladislava I., strýc knížete Vladislava II. Jeho manželkou byla Adléta Arpádovna, spolu měli 5 dětí: Vladislav (+1165), Marie (1124-1172, 1. manžel Leopolda IV. /+1141/ Rakouského, jeho otec sv. Leopold III., 2. manžel Heřman III. Bádenský/+1160), Soběslav II. (1128-1180), Oldřich (1134-1177), Václav (II., 1137-1192).

   V r. 1107 uprchl se svrženým bratrem Bořivojem II. do Polska ke svému synovci Boleslavu III. Křivoústému, v r. 1123 utekl do Německa a do Polska, když se dozvěděl o těžké nemoci svého bratra, vrátil se do Čech a vládl z Vyšehradu. Byl posledním panovníkem, který pobýval na Vyšehradě. 16. 4.1125 se ujal vlády. Proti němu povstal jeho bratranec olomoucký údělný kníže Ota II. Černý (Olomoucký), který měl nárok na český trůn. Ota požádal římského krále Lothara, aby vyhlásil Soběslavovi válku. K bitvě došlo 18. 2.1126 u Chlumce (nedaleko Teplic), kde byl král Lothar poražen a Ota II. Olomoucký padl. Na památku vítězství dal kníže Soběslav I. postavit na Řípu rotundu sv. Jiří. Od zajatého Lothara si dal udělit Čechy jako léno a propustil ho.

   V r. 1130 došlo k prozrazení spiknutí Břetislava (III.), který ho chtěl svrhnout z trůnu, účastníci vzpoury byli popraveni a Břetislav byl oslepen. V r. 1132 vpadl Soběslav do Polska, nepřátelství s Poláky ukončil v r. 1137, když se setkal v Kladsku s Boleslavem III. Křivoústým. V r. 1135 začal s přestavbou Hradu. V r. 1138 se snažil zajistit nástupnictví pro svého malého syna Vladislava, ale v roce jeho smrti nebyl plnoletý a na trůn usedl jeho bratranec Vladislav II. Bylo po něm pojmenováno město Soběslav.

   Podle F. Palackého onemocněl Soběslav I. 17.12.1139 na hradě dvůr Chvojno (Dvůr Králové) a byl převezen za manželkou Adlétou na Hostín Hradec (hrádek Hostinné), kde zemřel. Někteří historici uvádí místo jeho smrti Debrné u Mostku (mezi Dvorek Králové a Hostinným). Jiní historici, mezi nimi i J. V. Šimák, tvrdili, že Hostin Hradec je Hradec Králové a dvůr Chvojno je Vysoké Chojno u Holic. Archeologický průzkum v roce 1996 se snažil tento předpoklad dokázat.

   Adléta (Adleyta) Arpádovna Uherská (* 1105, + 15. 9.1140), dcera chorvatského krále, posledního nitranského knížete Almuše (Almoše) Uherského (Arpádovec, *1074/75, +1127/29) a Preslavy Kyjevské.

24) Vladislav II. (I.) 1140 – 1172 rezignoval ve prospěch syna Bedřicha.

   *1110, +18.1.1174 Meerane v Durynsku, syn Vladislava I. Jeho 1. manželka Gertruda Babenberská. S ní měl 4 děti: Bedřich (Fridrich, 1141-1189), Vojtěch Přemyslovec (Adalbert III. von Böhmen, 1145-1200, arcibiskup v Salcburku 1168 – 1200), Anežka (abatyše u sv. Jiří na Hradě, 1146-1228), Svatopluk (1147-1169). 2. manželka Judita Durynská, s kterou měl 3 děti: Přemysl Otakar I. (1155-1230), Vladislav Jindřich (1160-1222, 2. markrabě moravský), Richsa Česká (Richenza, 1165,+19.4.1182, manžel Jindřich Babenberk/+1223). Volbu vladyků potvrdil římský král Konrád III. a Vladislavovi udělil Čechy v léno. V letech 1141 – 1142 odrazil Vladislav vzpouru, kterou vedl jeho příbuzný Konrád II., syn Vitolda Znojemského. Konrád měl podle stařešinského zákona nárok usednout na český trůn. Pražský hrad uhájila Vladislavova manželka Gertruda s jeho bratrem Děpoltem.

   V r. 1147 se vydal na 2. křížovou výpravu, ale z Cařihradu se vrátil přes Kyjev do Čech. V Čechách Soběslav II. vyvolal vzpouru a Vladislav ho uvěznil na hradě Přimda. Tam byl 13 let.

   V r. 1157 sjednal mír mezi císařem Bedřichem I. Barbarossou a polským králem Boleslavem IV. Kadeřavým na obranu práv Vladislava Vyhnance. Vladislav  II. slíbil císaři pomoc proti italským městům. Za tyto služby dostal odměnu od císaře Friedricha I. Barbarossy (Bedřich Rudovous), který mu udělil nedědičný královský titul pro jeho osobu a byl v řezenské katedrále korunován 11. 1.1158 jako druhý český král Vladislav I. "Téhož roku Vladislav, kníže český přišel s velmoži svými do Řezna k sněmu císařskému, markrabím a jiným knížatům určeným, kde přišlo na věřejnost, co tajně se bylo ujednalo. Neboť císař pán ozdobil 11. ledna jmenovaného knížete pro jeho věrné služby přede všemi knížaty korunou královskou a z knížete učinil krále a takovouto jej ozdobou okrášlil." (Kronikář Vincentius). Za vítězství českého vojska v bitvě u Milána 23.6.(7.) 1162 dostal znak dvouocasého korunovaného lva.

   V letech 1159 - 1172 dala v Praze postavit jeho manželka Judita první kamenný most přes Vltavu. V r. 1172 se zřekl trůnu ve prospěch nejstaršího syna Bedřicha. Uchýlil se do Strahovského kláštera, odtud musel odejít do vyhnanství s manželkou Juditou na její statky do kláštera v durynském Meerane, kde zemřel a byl pohřben. Později převezen na Strahov. Královský titul se nevztahoval na jeho potomky (viz 17. panovník Vratislav II., 35. Přemysl Otakar I.). Judita byla pohřbena v klášteře v Teplicích.

   Gertruda Babenberská (*1118, +8.4.1150), 1. manželka, dcera sv. Leopolda III. Babenberského Rakouského a Anežky z Waiblingenu. Vnučka císaře Jindřicha IV. V roce 1140 se vdala za Vladislava II. V r.1142 uhájila se švagrem Děpoltem Pražský hrad před Konrádem II. Znojemským, který měl nárok na trůn. Pohřbena na Strahově.

   Judita Durynská (*1135, +9.9.1174/1210), 2. manželka, od 11. 1.1158 druhá česká královna, dcera Ludvíka I. Durynského a Hedviky Hesenské z Gudensbergu. Matka Hedviky, babička Judity, Kunhuta se provdala za zeťova (Ludvíkova) mladšího bratra Jindřicha Raspeho I. z Thüringenu a stala se švagrovou své vlastní dcery Hedviky.

25) Bedřich I. (Fridrich) 1172 – 1173

   *1141, syn Vladislava II., starší nevlastní bratr Přemysla Otakara I. Sesazen z trůnu císařem Friedrichem I. Barbarossou, který určil za nástupce Oldřicha, mladšího syna Soběslava I. Jeho manželkou byla Alžběta Uherská. Měli spolu 6 dětí: Olga (*+1163), */Ludmila Přemyslovna (1170-1240, vévodkyně bavorská, hraběnka z Bogenu, 1.manžel Albrecht III. z Bogenu, 2.manžel Ludvík I. Bavorský, vévoda a rýnský falckrabí), Žofie Přemyslovna (1175, +24.5.1195, manžel Albrecht Pyšný, míšeňský markrabě), Helena Irena (Eirene *+?, vdaná 1164, manžel Petr Komnénovec, syn byzantského císaře Manuela I.), Vratislav (*+1180), Markéta (*+1183). 

  */ZLudmila Přemyslovna byla v 11.generaci pravnučka sv. Ludmily. Z rodu Ludmily Přemyslovny a Ludvíka I. pocházela česká královna Žofie Bavorská (1376-1428). 

   Alžběta Uherská (*1142 ?, +12.1.1189), dcera Gejzy II. a Euroziny Kyjevské. Vnučka Almuše (Almoše) Uherského (viz Soběslav I.). Sňatek s Bedřichem v r. 1157. Teta české královny Konstancie Uherské, dcera Bély III. a manželky Přemysla Otakara I. V roce 1179 ji manžel svěřil správu Čech, protože odjel na dvorský sněm do Würzburgu. Sesazený Soběslav II. se pokusil dobýt Prahu, kterou Alžběta uhájila. V roce 1184 ubránila Pražský hrad proti Václavovi (II.), synu Soběslava I.

Oldřich 1173 nevládl

   +1177, mladší syn Soběslava I. Zřekl se trůnu a vlády ještě v den svého jmenování ve prospěch staršího bratra Soběslava II.

26) Soběslav II. 1173 – 1178 sesazen

   * 1128, + 29. 1. 1180, zv. Selský kníže, starší syn Soběslava I. Manželka Alžběta (Eliška) Polská. Manželství bylo podle některých historiků bezdětné, údajná dcera Marie, provdána za vévodu Leopolda IV. Rakouského (syn sv. Leopolda III.). Na zákrok císaře Bedřicha I. Rudovouse byl propuštěn z vězení na hradě Přimda, kde byl 13 let. Zrušil část daní, protože „nechtěl obtěžovat lid berní“ a vypůjčil si peníze v kladrubském klášteře, od panstva dostal přezdívku „kníže sedláků než županů“.

   Za jeho vlády byl ve vyhnanství u míšeňských Wettingů Přemysl Otakar I., kde se oženil s princeznou Adlétou. Za vpád do Rakouska se v r. 1176 dostal do papežské klatby. Oldřichovi dal olomoucký úděl, ale v r. 1177 ho uvěznil a zde během roku zemřel. V r. 1178 ho císař sesadil a Čechy dal Bedřichovi I., který nad ním vyhrál v bitvě 21. 1.1179. Před jistou smrtí uprchl do ciziny, kde bezdětný zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Prahy a pohřbeno na Vyšehradě.

   Alžběta (Eliška) Polská (* 1152, + 2. 4.1209), dcera polského knížete Měška III. Starého a Alžběty Uherské, dcery Bély II. (Vojtěcha). Sestřenice další české královny Konstancie Uherské, dcera Bély III. a manželky Přemysla Otakara I. Vdala se za Soběslava v roce 1173 (1177). Po smrti manžela Soběslava II. odešla Eliška zpátky do Polska a provdala se v roce 1190 za Konráda z Wettinů v Dolní Lužici.

25) Bedřich I. 1178 – 1189 +

   +25.3.1189. Opět na trůnu. Syn Vladislava II./I. Soběslav II. ztratil podporu císaře Bedřicha I. Rudovouse a kníže Bedřich ho uplatil, aby mu dal Čechy v léno. Proti Soběslavovi II. vyhrál v bitvě u Loděnice (u Berouna) 21. 1.1179 a vyhnal ho. V roce 1182 povstala proti knížeti šlechta a zvolila za knížete Konráda II. Otu. Spor řešil císař Friedrich I. Barbarossa a pozval si oba do Řezna. Celý spor vyřešil císař prohlášením Moravy za markrabství podřízené císaři a udělil ji Konrádovi. V roce 1184 se za Bedřichovi nepřítomnosti pokusil dobýt Pražský hrad Václav (II.), ale jeho útok odrazila kněžna Alžběta Uherská, Bedřichova manželka.

   Další spor o Moravu s Konrádem Otou vyvrcholil 10.12.1185 nejstrašnější bitvou mezi Čechy a Moravany u Loděnice (u Brna), kde zvítězilo Bedřichovo vojsko vedené jeho mladším bratrem Přemyslem Otakarem I. Konrád se poddal a v r. 1186 uzavřel mír na hradě Knínu. Uznal svrchovanost českého knížete nad Moravou a Bedřich mu uznal její držení jako markraběte moravského. Kníže jmenoval Konráda Otu za svého nástupce. Další spor nastal mezi Bedřichem a jeho bratrancem Jindřichem Břetislavem III., pražským biskupem. Jindřich Břetislav III. usiloval o nezávislost na knížeti a odjel si stěžovat k císaři Friedrichovi I. Barbarossovi do Řezna. Císař vydal 5.3.1187 zlatou bulu, ve které je prohlášen říšským knížetem.

27) Konrád II. Ota 1189 – 1191 +

   * 1136/40, + 9. 9.1191 Neapol, syn Konráda II. Znojemského a Marie Srbské. Původně se jmenoval Konrád, ale při pobytu v cizině získal druhé jméno Ota. Patřil k nejvýznamnějším a nejvzdělanějším osobnostem rodu Přemyslovců. Manželka Hellicha z Wittelsbachu (Heilika). Svatbu měli v roce 1176. Manželství bylo bezdětné. Vládl ve znojemském údělu, později získal i brněnský úděl. V r. 1182 byl zvolen českým knížetem a postavil se do čela povstání proti Bedřichovi I., s kterým prohrál u Loděnice (u Brna) 10.12.1085, na hradě Knín uzavřel mír v r. 1086.

   Císař Fridrich I. Barbarossa ho jmenoval 1. markrabětem moravským. Po smrti knížete Bedřicha I. se stal českým knížetem a spojil Čechy s Moravou. Knížecí dvůr měl v Sadské u Poděbrad, kde předložil panstvu první zemský zákoník nazvaný Statuta Konrádova. Jeho hlavním obsahem bylo potvrzení dědičného držení statků šlechty. Byl 1. českým panovníkem, který se v dubnu 1191 zúčastnil v Římě císařské korunovace Jindřicha VI.

   Zemřel na epidemii moru u Neapole v Itálii, kde byl na vojenském tažení s císařem Jindřichem VI. Krátce po bitvě bylo jeho tělo rozpitváno, měkké tkáně uloženy v klášteře na Monte Cassinu, kosti zabaleny a přivezeny do Prahy v truhle, která se později s textilií stala cenným exponátem v pokladu Pražského hradu. Jeho ostatky neidentifikovány, pohřben v královské hrobce v katedrále sv. Víta.

   Hellicha Bavorská z Wittelsbachu (Heilika, * 1160, +13. 8.1198), dcera Oty III. z Wittelsbachu a Benedikty z Moosburgu. Sňatek s Konrádem v roce 1176. Hellicha měla 16 let a Konrád 41 roků.

28) Václav (II.) 1191 – 1192

   * 1137, + 1193 Míšeň v Německu, nejmladší syn Soběslava I. a Adléty Arpádovny. Bratr Soběslav II. mu udělil Brněnsko a Olomoucko, které uhájil proti Konrádu II. Otovi. Později o svůj úděl přišel a našel azyl v Uhrách. Konrád II. ho jmenoval svým místodržitelem v Čechách. Po Konrádově smrti ovládl se svým vojskem Prahu na tři měsíce. Počátkem roku 1192 se Hradu zmocnil Přemysl I. Otakar, který ho svrhl z trůnu. Pražský biskup Jindřich Břetislav III. odjel za novým císařem Jindřichem VI. do Míšně a český trůn zaplatil pro Přemysla I. Otakara. Kníže Václav (II.) uprchl z Prahy a odjel za císařem Jindřichem VI. do Míšně, kde byl přepaden, zajat a zemřel ve vězení. Pravděpodobně nebyl ženatý.

   Po svatém Václavovi to byl druhý český kníže toho jména. Číslovky u těchto dvou Václavů se většinou neuvádí. První je známý jako svatý Václav a kníže Václav, syn Soběslava I. "vládl" pouhé 3 měsíce.

29) Přemysl I. Otakar 1192 – 1193

   * 1155, + 15.12.1230, nejstarší syn knížete a 2. českého krále Vladislava II.(I.) z 2. manželství. Za vlády Soběslava II. byl ve vyhnanství u míšeňských Wettingů, kde se oženil s princeznou Adlétou Míšeňskou (Němka). V bitvě u Loděnice (u Brna) 10.12.1185 zvítězil a pomohl svému bratru Bedřichovi I. v boji proti povstalcům Konráda II. Oty. Po svržení Václava II. usedl s pomocí pražského biskupa Jindřicha Břetislava III. na trůn a zavázal se zaplatit císaři 6 000 hřiven stříbra. To nesplnil a v červnu 1193 byl sesazen císařem Jindřichem VI., který udělil Čechy jako léno pražskému biskupovi Jindřichu Břetislavovi III.

30) Jindřich Břetislav (Břetislav III.) 1193 – 1197 +

   + 15. 6.1197 Cheb, syn Jindřicha Přemyslovce (+1169) a Markéty, synovec Vladislava II., bratranec Přemysla I. Otakara. Jeho otec Jindřich Přemyslovec navštívil v letech 1163-1169 Svatou zemi, kde se stal členem řádu Johanitů. Krátce po návratu zemřel. Jindřich Břetislav vystudoval v Paříži. Stal se vyšehradským proboštem a od r. 1182 pražským 16. biskupem. V roce 1187 ho císař Bedřich Rudovous (Fridrich Barbarossa) jmenoval říšským knížetem a tak poškodil suverenitu českého panovníka, protože pod císařskou pravomoc byla převedena i Morava.

   Jindřich Břetislav předal proti svému vzdálenému strýci Václavovi (II.) trůn Přemyslu Otakarovi I. (1192-1993) za úplatu císaři. Přemysl nezaplatil císaři Jindřichovi VI. slíbené platby a Jindřich Břetislav se musel dát císaři do zástavy. Střídavě bydlel na císařském dvoře a na císařském hradě v Chebu. Císař se nakonec dohodl s biskupem Jindřichem Břetislavem III. a jmenoval ho za českého knížete. Poprvé došlo ke spojení moci duchovní a světské v jedné osobě.

   6.12.1195 vyhlásil císař Jindřich IV. křížovou výpravu, které se měl zúčastnit i biskup-kníže Jindřich Břetislav III. Než se výprava sešla, kníže Jindřich Břetislav těžce onemocněl a Přemysl Otakar I. zaútočil na Hrad. Aby kníže předešel dalším bojům, nechal se odvézt za císařem Jindřichem VI. do Chebu, kde zemřel. Byl pohřben v klášterním kostele premonstrátek v Doksanech, kde byly jeho dvě rodné sestry řeholnicemi.

   Na konci 12. století soupeřili Přemyslovci o moc a o trůn, na který bylo několik kandidátů. Mezi ně zasahovala česká šlechta, římský císař i papež. 

31) Vladislav Jindřich 1197 vzdal se trůnu

   * 1160, + 12. 8.1222 Znojmo. Syn Vladislava II. a Judity Durynské, mladší bratr Přemysla I. Otakara. Manželka Hedvika. Manželství bylo bezdětné. V roce 1192 se stal markrabětem moravským. V roce 1194 ho Jindřich Břetislav zbavil úřadu i titulu a odvezl na Pražský hrad, aby ho měl pod kontrolou. Po smrti knížete Jindřicha Břetislava v červnu 1197 byl osvobozen českými pány a jimi 23. 6.1197 zvolen za knížete. Následníkem byl Přemysl Otakar I. V roce 1197 nebyl přítomen v Čechách.

   Vladislav Jindřich sídlil v Praze, kam Přemysl vytáhl do bitvy. Vladislav mu vyšel vstříc a dohodli se bez boje. Po šesti měsících 6.12.1197 se dobrovolně vzdal vlády ve prospěch svého staršího bratra Přemysla, který mu ponechal vládu na Moravě. Tu Vladislav podřídil králi Přemyslovi a stal se tak 2. markrabětem moravským. V Českém knížectví nastal mír, který trval 25 let. To byla na tehdejší poměry velice dlouhá doba. Vladislav Jindřich zemřel ve Znojmě, ale byl pohřben na Velehradě. Jeho hrob a ostatky byly zničeny husity.

   Hedvika (Heilwida) z rodu rakouských pánů z Trnavy na Slovensku, (+ 1228). Sňatek v roce 1199. Po smrti manžela Vladislava Jindřicha žila ve Znojmě. Český panovník Přemysl Otakar I. ji v dopisech oslovuje „ctihodná paní ze Znojma“. Založila v Oslavanech první cisterciácký klášter na Moravě. Vysvěcení kláštera se zúčastnil i král Přemysl I. Otakar.

_____

Святой Ва́цлав (Вячеслав; чеш. Svatý Václav, лат. Venceslaus, нем. Wenzel; ок. 907 — 28 сентября 935 или 936) — чешский князь (924—935/936) из рода Пржемысловичей; святой, почитаемый как католиками, так и православными (дни памяти — 17 марта и 11 октября по новому стилю[1]), патрон Чехии.

Вацлав был сыном князя Вратислава I и стодорянской язычницы Драгомиры. В 13 лет оставшись без отца, Вацлав был воспитан в христианской вере своей бабушкой (матерью отца), святой Людмилой, которая была ученицей святого Мефодия. Мать Вацлава Драгомира была очень недовольна влиянием свекрови на сына и преследовала её, так что Людмиле пришлось удалиться в крепость Тетин, где она впоследствии была убита. Тем не менее, матери не удалось вернуть Вацлава к языческим верованиям. С детства он отличался религиозностью.

Став князем, Вацлав ревностно вводил христианство в Чехии. Был дружен с немецким королём Генрихом Птицеловом, которого признавал своим сюзереном. В Праге он построил церковь во имя святого Вита.

Младший брат Болеслав был воспитан матерью и, как ранее предполагали, был близок к язычеству. Желая захватить престол, он составил заговор против Вацлава и, воспользовавшись поддержкой комитов — знатных вельмож, многие из которых оставались язычниками — совершил братоубийство. По другой версии, Болеслав был настроен против брата немецким духовенством, которое ранее преследовало святого Мефодия. Следует отметить, что в ту эпоху подобный способ восхождения на трон был широко распространен. Вацлав был убит Болеславом и его союзниками во время пира (по иной версии — у входа в церковь). Интересно, что впоследствии Болеслав раскаивался в содеянном и, так как в день убийства у него родился сын, назвал его Страхквасом, что означало «страшный пир». Болеслав также дал обет посвятить сына служению Богу.

Вацлав пользовался большой любовью своего народа, и после смерти он был канонизирован церковью и стал патроном Чехии. Могила святого Вацлава в соборе Святого Вита в Праге стала объектом паломничества. Его останки, шлем, меч и панцирь почитаются как святыня. Дата гибели св. Вацлава отмечается в Чехии как День чешской государственности.

Имя Вацлава с 1848 года по предложению деятелей чешского национального возрождения носит Вацлавская площадь в Праге; на ней в 1912 году установлен памятник князю работы Йосефа Мысльбека (ранее, в 1848—1879 годах, на площади стояла статуя ещё XVII века, барочного скульптора Бендля, ныне перенесённая в Вышеград).